Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZpověď (tentokrát nekráceno)
Autor
Malá_Holka
Já Ti chci věřit
ani nevíš jak hrozně moc chci
a že bude všecko dobrý, pusu pac a obejmutí... já vím, naučíme se slovíčka z němčiny a data narození a smrti
Hitlera a Stalina
a pak si lehnem do trávy na kopretinovou louku s plastikovou lahví vína a budem se smát všem problémům který hodíme za hlavu
ale přitom budem vědět, že za chvíli přijdou zpátky, po špičkách, neočekávaně, a pak se vymrští a praští nás přímo
do duší
(syndrom bumerang)
Dobrý, no, možná to není nejlepší nápad, ale přesto Ti chci věřit
že to bude navždycky tak jako teď, ráno nesnídám, jenom piju čaj a cpu se vitamínama B a C
hlavně v zimě
dopoledne si budem blízko, tak jak to jde při té nekonečné vzdálenosti
kterou jsi mezi nás postavila (stačila Ti k tomu jedna lavice a dávka odhodlání)
A že už nebudeš vůbec pít, no jo... já zapomněla.
Víš ale tehdy na tom koncertě to tak nevypadalo... jak jsi líbala Elišku a smála ses a nechala sis toho kluka, co se mu cigaretově třásly ruce, podepsat na kolena... a ramena... a víčka očí...
a do výstřihu...
No dobře, já přestanu rejpat, promiň
asi Ti toho hodně dlužím, pár pus a obejmutí, pár ujištění že Tě miluju, dost školních lístečků, na který jsem neměla sílu odpovědět... a taky vysvětlení
vždyť Ty pořád mluvíš o tý Kalifornii... a Tvoje plachetnicový sny, já je znám... Pořád plánuješ, a já to tak nemám ráda.. že spolu pojedem do Ameriky (Naučit se jejich styl života - haha), na Floridu (je úžasná), do San Francisca (Káčo, to se Ti bude líbit, to je místo hippies...).
Jenže zapomnělas
na jednu dost podstatnou věc... já chci jet do Kazachstánskejch lesů a na květinový trhy do Holandska...
Už jsem na tom tak mizerně, že se potřebuju vypisovat z Tebe a ne z těch Andělů a Víl co bez ptaní kradou myšlenky
(a vracej je podepsaný)
Nedávno jsi mi vyprávěla, jak budem spolu žít
my dvě (a možná ještě s Karolínou)
v tom opuštěným baráku na kraji Prahy, kolem kterýho chodíš do školy... Víš, ten barák se mi vůbec nelíbí
a nechtěla bych tam bydlet, ani kdybysme tam měly tu bílou stěnu, na kterou by se nám podepisovaly návštěvy, dva záchody pro případy mejdanů... a dvě ložnice, kdyby se to některý z nás zvrtlo a chtěla by spát někde jinde... s někým jiným...
Navíc já tomu chci říkat milování.
Tak myslím, že nakonec stejně skončíme u toho
učení se slovíček z němčiny a dat narození a smrti Hitlera a Stalina
Ale na tu kopretinovou louku si asi budu muset lehnout s někým jiným... já vím, že jsme ji vždycky hledaly spolu... jenže Tys přitom stejně myslela na příboj a punkový koncerty a já zas na to šumění těch lesů a čajovničkový hovory
takže jsme asi každá vždycky hledaly tu louku jinou / jinak / jinde
v jiný podobě
tak bude asi lepší
když budem hledat každá sama...