Ďábel a já

v dechu výdech, v dechu vdech,
sedí mi ďábel na zádech.
Zdolám vrch a snad jsem prch,
kdo kdy ale čertu zdrh?

Drásám drhnu dřu si hrb,
zmírním stěží tenhle svrb.
Lka a plaka včil jsem klek,
on: co tě nemá, pustit flek?

Marně pátrám proč to, nač
a ty, čerte, co jsi zač?

Vyčkával až mi bude nejvíc tence,
pak řekl:
důkaz tvojí existence.

---