Záhada sobeckého naplnění biologické potřeby

Jeden ultrarevolucionářský asketický mladík, který by možná mohl i existovat, vešel ve čtvrtek kolem poledne do velkoobchodu s nábytkem a pilně se pustil do práce. Řezal, co mu pod ruku přišlo a naporcované části postelí rovnal na hezounkou hromádku dříví. Ó venkovská idyla! Kdyby přišla zima, obchod má hned čím přikládat. Jenže prodavači se nejen neradovali, ale dokonce zavolali policii, která mladíka s pilou v poutech odvedla. Na motiv se pochopitelně nikdo neptal a veřejnost tak byla ochuzena o průlomový výkřik, aby konečně přestala se sobeckým naplňováním svých biologických potřeb. Hybaj zpátky do jeskyněk a hlavně žádné lacině získané jídlo z Teska.

Sobecké naplnění biologické potřeby. Od okamžiku, co jsem si tuto nevšední definici mateřství od Petry Hůlové přečetla, snažím se najít logické opodstatnění. Rodiče si jako příkladní sobci pořídí pár dětí a tyto děti pak jako správní sobci dbalí zásad rodičovských sobců tyto sobce sobecky ždímají. Česká republika je tedy nanejvýš pokrokový stát co do morálky, neboť si lidé tento skrytý egoismus uvědomili a tak místo, aby se starali o další generace, napomáhají zlepšení světa. Navíc ona sama existence člověka je velmi sobecká, proto je opravdu doložitelné, že se stát vydal tím pravým směrem.

Nejspíš se hluboce zahnízdila představa, že díky masovým médiím je třeba brát vše jako hnusný konzum. Bijte do nich! Ale doopravdy už neexistuje nic, co by se z mytizovaného kruhu nekonečné zábavy vyčleňovalo? Egoismus je jedna strana. Co kdyby to bylo naopak? Pročež nechme promluvit klasika. Friedrich Nietzsche ve své knize Ranní červánky odkrývá předobraz světa zasaženého jen láskou: "Každý by tu byl obletován, obtěžován a vyhledáván nikoli jedním milujícím, jako se to děje nyní, nýbrž tisíci, ba úplně každým, v důsledku nepotlačitelného pudu, který by pak lidé proklínali a zatracovali právě tak jako starší lidstvo sobectví." Tak ve kterém světě vlastně chceme žít?