Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSetkání s andělem
14. 12. 2005
1
2
1826
Autor
chvála
Setkání s andělem
Při červáncích, já schůzku měl s andělem.
Líbezná tvář, nejpokornější výraz jej zdobil.
Slunce zapadá, rudou skvrnou zdobeno nebe.
Tak tys "můj anděl"?Strážný andělíček?
Otázku odráží jemný úsměv ...
a andělská ruka mi lehce kyne.
Usedám v koberec vonící mateřídouškou.
Jeho šat ...leskne se, je z hedvábí či saténový?
Nač myslí tvé "já" anděle ... můj strážce?
Pravil: "Upokoj nitro".
Světa krásu cítíš, miluješ běh žití i přes trní, kamení.
Já vím! Tak proč jsi se zjevil?
Bys žít počal, plnými doušky lokal nápoj světa.
Duši pak dej vyšším cílům a věz že?
Co vědět?
Jsem člověk, proto se ptám.
Úsměv, překrásný úsměv na andělových rtech se objevil.
Věř, věř, že nejsi sám, i když tě druzí pomlouvají, zavrhují?
Slunce zašlo zcela, červené kadeře ještě zůstaly,
mne se zmocňuje úzkost, bolest ale i zároveň něžnost se budí v nitru.
Ucítil teplý závan, anděl počal se vznášet k nebi?
Bože! Můj Bože, co spatřil jsem?
Po tváři stéká slza a v ruce bělostné pírko.
Pírko s andělových perutí?
Zmizela červená skvrna po slunci i andělíček, můj strážníček.
Při červáncích, já schůzku měl s andělem.
Líbezná tvář, nejpokornější výraz jej zdobil.
Slunce zapadá, rudou skvrnou zdobeno nebe.
Tak tys "můj anděl"?Strážný andělíček?
Otázku odráží jemný úsměv ...
a andělská ruka mi lehce kyne.
Usedám v koberec vonící mateřídouškou.
Jeho šat ...leskne se, je z hedvábí či saténový?
Nač myslí tvé "já" anděle ... můj strážce?
Pravil: "Upokoj nitro".
Světa krásu cítíš, miluješ běh žití i přes trní, kamení.
Já vím! Tak proč jsi se zjevil?
Bys žít počal, plnými doušky lokal nápoj světa.
Duši pak dej vyšším cílům a věz že?
Co vědět?
Jsem člověk, proto se ptám.
Úsměv, překrásný úsměv na andělových rtech se objevil.
Věř, věř, že nejsi sám, i když tě druzí pomlouvají, zavrhují?
Slunce zašlo zcela, červené kadeře ještě zůstaly,
mne se zmocňuje úzkost, bolest ale i zároveň něžnost se budí v nitru.
Ucítil teplý závan, anděl počal se vznášet k nebi?
Bože! Můj Bože, co spatřil jsem?
Po tváři stéká slza a v ruce bělostné pírko.
Pírko s andělových perutí?
Zmizela červená skvrna po slunci i andělíček, můj strážníček.