Písmák Co dodat mám
Co dodat mám
Do mráčků slunce svítí
a na tvoji tvář stín padá.
Proč kryje závoj černý
Cesta
Cesta
Těžko se umírá,
když žít by se chtělo.
. Mou bolest neznáš …
Host
Host
Květy kopretin, stébla trav,
rozhoupané zvonky namodralé.
Zelenými křídly rozhoupal lístky,
Z dávna
Z dávna
Schody z kamene, voda z hor,
pramenů tok, stromů květ i plod.
Slunce svit nad kulatou střechou,
Odpověď
Odpověď
Mnozí se ptají, „proč píšeš tak starodávně, takovým stylem, který se nepoužívá. “ Proto, že má duše je stará, otevírá se vědění, které mnozí zavrhují. Jedni ze strachu sama sebe a nebo ze strachu, že budou považováni za blázny. Bez bláznů by nebylo to, co dnes většina používá, využívá a nedovede si bez těch věcí představit život.
Mosty
Mosty
Soumrak spolykává červánků žár,
vodní hladina se spola v nich koupe.
Ptáků křídla odpočívají ve větvích,
Marná oběť
Marná oběť
Hvězdy mé se ptám,
jak dál mám jít,co dělat mám.
Modlím se ke zlatému kříži,
Adié
Adié
Třpyt slunce, lesk diadému …
proč už se nekoná,
ta naše premiéra.
Spánek
Spánek
Spí něžnost,spí spanilost,
spí kraj . vše spí.
Zpěvák odložil již svou loutnu
Už nic
Už nic
S dnem přišla vlna,
smyla ráj a vše s ním.
Krystal nezáří, bytostem
Soumrak
Soumrak
Soumrak spolykává červánků žár,
vodní hladina se spola v nich koupe.
Ptáků křídla odpočívají ve větvích,
Řetěz slov
Řetěz slov
Řetěz už rezavý …
. řetěz slov.
Karabinka se zacvakla .
Karty tarotu
Karty tarotu
Rozhodil jsem karty tarotu,
ptám se na osud svůj.
Za oknem večerní romance
Luny svit
Luny svit
Luny svit jde s šerem hladinou,
a kroužek kouře z mé cigarety,
ten se vzdaloval nad mou hlavou.
S vůní
S vůní
Dej růži svou co voní po ráji
v ruce mé, jež hladí s láskou.
Život spojila s tebou v jeden celek,
Na oltář lásky
Na oltář lásky
Na oltář lásky, srdce své kladl.
Na oltář bílý ,srdce své položil.
Mnozí ze špinavou svou rukou,
Někdy si říkám
Někdy si říkám
Někdy si říkám, někdy si myslím,
že láska je energie mystická.
Možná že je, možná že není.
V zahradách
V zahradách
Ve věčných zahradách,
jenž krásou oplývají …
…je strom věčné moudrosti.
Šepot
Šepot
Značil se západ, nesl se čísi šepot.
Nehledej slova svá, ty hloupý.
Nechtěj mít jejich svátost, mlč.
Pohledecké stráně
Pohledecké stráně
Pohledecké stráně slunka svitem zlacené,
u nich leží víska, rodný domov můj.
Zúdolí zní zvon, vísku vítá den.
Říčky, útesy
Říčky, útesy …
Říčky, útesy, chudá ústa …
kdy krajina se svléká,
je nahá, ni motýl lásky …
Neuróza
Neuróza
Zlostná neuróza ti zvedá žluč,
je ti na zvracení …
„Tak mlč, pokoru měj. “
S lehkostí můry
Slehkostí můry
Mlč, mlč ústy svatého Nepomuka …
Neříkej nic prosím.
Zvadlým květem si zamával
Čistá
Čistá
Vkorunách hasil se západ …
tichá temnota …
a zádušní mše za mrtvé …
Bylo či ne
Bylo či ne …
Brouzdal se pláží,
kde čára odlivu končila
a zanechala zde květ keřový.
Kotva u přívozu
Kotva u přívozu
Zmoře vítr dul,
jen kotva u přívozu ležela
a byla sama, rzí oblečena.
Obraz bez rámu
Obraz bez rámu
Na zdi visí obraz bez rámu,
barvy už vybledlé.
Krásná jen silueta mládí,
Prokletí
Prokletí
Modlitby prosby jsi říkala,
svými ústy zkrvavenými.
Prosila si Boha …proč , proč.
Květy léta
Květy léta
Chodila vlukách, trhala květy léta.
Bílé, červené i žluté …
Nohy bosé brouzdají travou,
Blíž k tobě Bože můj
Blíž ktobě Bože můj
Blíž ktobě Bože můj, vždy ktobě blíž …
Nářek, pláč …
Nač je náruč lásky, když vráží hřeb.
Nářek starého převozníka
Nářek starého převozníka
Čekal zázrak , …nekonal se … .
Čekal milost, …nepřišla … .
Ve tváři klid, však smutek ji zdobil.
Že by vyznání?
Že by vyznání.
Vmalých dlaních svíráš,
mneš mateřídoušky květ.
Červánků zář dává ti půvab lučních květů …
Lesní
Lesní
U lesního koutu třpytí se pavoučí sítě …
Kapičky nočního chladu jej ozdobily …
Ve stínu kapradí čísi dech …
Slza kanoucí
Slza kanoucí
Po tváři mé matky stéká slza,
slza radosti či bolesti, kdo pozná ji.
Matko má, život tvůj byla cesta nevšední,
Devět bran
Devět bran
Brána první … vedla zlůny matky, co počala Tě láskou vřelou.
Brána druhá … loukou vonící něhou, mateřskou láskou kdětinským hrám,
ze sama zapření matky i otce ku radosti Tvé.
Křehkost sama
Křehkost sama
Vstupuje do tišin lučního shonu i lidského příbytku
ta struna života – jak křehká je.
Jen zavadíš více, strhána jest.
Předjaří
Předjaří
Předjaří …tichý kraj
ještě spí …však rodí se.
Vychrtlá kostra krajiny,
Na chladném stole
Na chladném stole
Na chladném stole zmramoru, postavil láhev whisky.
Pozval jsem duši zbloudilou kněmu.
Usedla vchlad mramoru, já naléval.
Prkna miniatur
Prkna miniatur
Miloval jsem se na prknech miniatur,
na vzácném dřevě kreseb.
Ona, jak laňka zranitelná,
Vesničko má
Vesničko má
Při dolině, při úpatí kopce chalupy - chaloupky mé vesničky.
Zde domov můj, rodný krov, kde otec přišel vsvět
i ze světa odešel ku matičce mé.
Psanec kalichu
Psanec kalichu
Odkud jsi, odkud přicházíš …
ty psanče kalichu utrpení.
Co tíží rozlet tvůj kvýšinám,
Okouzlena
Okouzlena
Při skalce,haldy kamení…. stařičká jabloň stojí.
Skorunou od větru pokřivenou napájí zde své kořeny.
Tůnička čisté,živé vody pramen má u kmene stařeny.
Podél skal
Podél skal
Tam někde podél skal,vede cesta při houštinách.
Vítr si zde na pannu zapískal;bloudí,bloudí a snívá o svíčkách.
Milovala,byla zrazena miláčkem svým;
Na stříbrném podnosu
Na stříbrném podnosu
Na stříbrném tácu pohár plnosti nesla,
tobě jej nabízela a marně jen.
Tys pohár převrhl a plnost se vylila …
Před časem
Před časem
Tam, kde před časem stávalo panáků nespočet
sduší rolníkovou …
je jen širý lán bez mezek, hájků,
Zmírající
Zmírající
Zmírá duše, zmírá u statného javoru.
Pryskyřičný závan se zde zastavil,
by projemnil ten okamžik.
U čistého pramene
U čistého pramene
U čistého pramene stávala srůžencem perleťovým.
Modlitbu úst neslyšela, nevnímala jejich slov.
Oči hleděly vten zrod nového proudu vod.
Ad astra ...
Ad astra …
Jeho ústa šeptávala: ad astra, ad astra.
Oči rády vzhlížely knebi,
tu snil o plavbě mléčnou dráhou.
Druhý listopad
Druhý listopad
Byl druhý listopad, dušiček čas.
Pochmurné počasí, mha vdolinách.
Slabý jen, lehký van hrál si slistovým.
Vzlétnout ...
Vzlétnout
Rozepni křídla svá a vzlétni k modrým parám.
Zaleť až tam, kde štíty skal se bělají.
Až tam, kde modlitby prosba končí.
Vodníkova dcera
Vodníkova dcera
Vodníkova dcera tančí v průsvitném šatě
utkaném z nejjemnější pavučiny spřádané
při svitu měsíce.
Tichý blázen
Tichý blázen
Na břehu jezerním sedí tichý blázen,
modravou pláň přehlíží, mlčenlivě sní.
O čem asi. Kdo rozpozná jeho touhu.
Sedm žlutých
Sedm žlutých
Pláž . písčitá pláž .
. bosky jdu .
Dočkej ...
Dočkej .
Já zřel bělostným oknem podivnou tvář,
co mi husí kůži navodila.
Sotva dech popadal a srdce se zastavovalo.
Růže Nazaretská
Růže Nazaretská Růže, ó růže Nazaretská, v krajině písku, kamení, voníš tou Judejskou zemí, kde v pustině jsi vypučela a přec lásku dávala. Lidská srdce vyprahlá co cit nerodila, jen bolest šířila, tys ta zatvrzelá, hříšná k sobě vábila vůní, jemností, pravdou. Opar Getsemanských vod jsi cítila při západu slunce nad svou hlavou. Růže,ó růže Nazaretská, lásku po zemi Judejské jsi šířila, ženy, muže k sobě jemností pravdy vábila.
Korálky
Korálky Navlékala korálky trpkosti, vázala v metlici trav. Navlékala korálky radosti, vázala v metlici trav. Korálku jasného jantaru milosrdenství vázala, v metlici trav .
Bárka snů
Bárkou snů Bárkou snů já plouti bych chtěl . mít hlavu čistou jak novoluní. Bárkou snů plouti, dívat se kol . jen tak se laskat s hladinou vodní.
Anděl snů
Anděl snů Voněl květem, proletěl kolem. Kdo. Přece anděl snů navštívil mne. Roucho svatební bílé měl, tvář zastřenu jemným mlžným oparem - já nezřel ji.
Matkou
Matkou
Já matkou chtěla být.
Osud však ten proti mně.
Obraz Madony doma mám,
Srdce a kámen
Srdce a kámen Srdce a kámen rozdílných buněk tvar Přece bych řekl: srdce- života pohyby vnímá, hýbe, nikdo malý či velký- nemůže bez nich žít kámen- bez citu, chuti života jít dál má mnohdy tvář nečitelnou, jen masa ční. Přece bych řekl: mnohý lidský tvor kámen má místo srdce,bez svého citu vnímat hebkost, přijímat lásku- ta barevností zastoupena- každý paletu má takovou jak pestrou chce ji mít. rozumu se nedostává při něčí tvrdostí srdce, jenž studí, puká zlobou. kámen aspoň hřeje v letních i při málo slunečních dnech.
Buď s Bohem
Buď s Bohem Buďs Bohem živote . tak krásný, tak drsný Buďs Bohem lásko . tak nádherná, tak bolestná Mou duši, nechť vlaštovky na svých křídlech vynesou do výšin. Buďs Bohem živote .
Ve stínu kapradí
Ve stínu kapradí Ve stínu kapradí s vůní nahořklou sladkost pocítila ponejprv. Měla jsem milého, modlou pro mne byl. Já . vzhlížela, věřila slovům upřímným.
Setkání s andělem
Setkání s andělem Při červáncích, já schůzku měl s andělem. Líbezná tvář, nejpokornější výraz jej zdobil. Slunce zapadá, rudou skvrnou zdobeno nebe. Tak tys "můj anděl".
Osudová
Osudová Hle. rosa se třpytí na lístku růžovém Hle. to paprsky slunce rozlévá Hle. to osud můj se odlévá .
Život poupěte
Život poupěte S nádechem bělavým poupě rodí se, Kapička rosy zdobí to dítko. Rozvíjí se to děvčátko ku kráse bělostných lící, suknice zelenavá, svěží. Slunce pak rozjasní tu spanilost. Pár dnů je jak nevěsta - pak.
Pro matičku
Pro matičku Matičko má, kde jsi, ozvi se, hladil bych tvé ruce sedřené jenž hladily jemně, s láskou. Svíce tvá dohořela- brzy však. Nevnímal jsem tě srdcem celým, matičko. Vlas pokryl šedivý závoj těžkých dnů tvých a přec ti slušel.
Rozhovor
Rozhovor "Hraj si, synku můj". A nač matko. "No, já nevím, třebas. Hraj si , synku můj, než života úklady poznáš.
Letní romance
Letní romance Kráčím tiše, zvolna jen dýchám i přes ten letní žár. Spaluje slunce pažit svěží, zpěv ptáčků jemněji zní. Krůpěnky potu vyrážejí, stékají po žebroví ku tříslům. Kráčím tiše, zvolna jen dýchám i přes ten letní žár.
Odpověď
Odpověď Až zeptá se tě někdo, v co věříš. Jak bude znít tvá odpověď. Co jen odpovíš mu. V co věřím.
Bílá noc
Bílá noc
Bílá noc…ta bezesná noc,
kdy skončí noc tato.
Sova jen lehce houká,
Jarní odiv
Jarní odiv Rodné štěpnice mé, co krásy dal Bůh vám. Z jara, kdy rodí se život, vy bělmem rozkvétáte. Vše raduje se ze žití, z té přelíbeznosti Boží. Já chtěl bych být jen chvíli malou lůnem vašich květů, vůní, nektarem být, nechat se láskyplně houpat vánkem, bratrem vašim.
Básníkova
Básníkova Navštívil jsem Parnas se sluncem, kde kámen hladí, líbá. Mořské vlny tu u skal tvoří pěnu, bělavé, lehké polštářky. Vstupoval pomalými kroky na nejvyšší místo. Hle, múza líbala mladého básníka.
Vrať se
Vrať se On . kdo, co, vrátí ti smělost, jsi schoulena v sebe, vše zavřeno. Kde hledat mám tvou veselost žití radost prožitků smích rtů.
Ona .
Vysočina
Vysočina Vysočino má, kolébko rodná, tu domov můj, zem milená, kde lid oral, sít počal v hroudu, tiché bystřiny toků bujných při hradu. Zaplál den do krásy lesů, hájků, při mezích vůní přehršel. Škoda, přeškoda, že ještě nevyšel bledý pán, on strážce zasněných milenců. Vysočino má, kolébko jediná, tu matkou chráněn byl, mysl zasněná.
Má duše
Má duše Má Srdce jak růží květ co na odiv dáván, lístky vonící lehce opadávají. Má duše prázdný je džbán a mé srdce uvadá jak růží květ. Kdo naplní ten džbán touhou a láskou. Prázdnota jen kol, lhostejnost, závist.
Noční slova
Noční slova Pomalými krůčky jasnila se noc, já cítil tvůj dech. A při vzpomínce na tmavou tu noc, noc, kdy bylo cítit tvůj dech, já slyšel tvé tělo zpívati při dotyku mém. Pomalými krůčky jasnila se noc, ta noc byla plná našich něžných slov, mísil se i v nich náš vzdech. Teďtiše slyším tvůj dech, hladím tě svým něžným polibkem na šíji tvou a šeptám.
Bílé magnolie
Bílé magnólie V těžké agonii snil o bílých magnóliích. Chlad mramoru vdechoval, rety rozpraskané šeptaly. Tiše šeptaly slova modlitby, by nikdo neslyšel. Svíce ozařovaly oltář smíru.
Z luny
Z luny Z luny stříbrný paprsek bral, z vanu čerstvost napájel. Když v dlaně své jiné bral, jako by jarní vlahost vstupovala. Prach pouště řezal v oči, v koutcích bílý šum. Rety suché pukaly, červení barveny, přec nevýrazné.
Otázka i smutek
Otázka i smutek Kdo. dá ti volnost ptáka co nebesích lítá. Kdo. dá ti něhu koloucha co v časném létě zrodil se.
Zvěstování
Zvěstování V zeleném šatě večerního dne, oddávám se radovánkám rozkošným. Večerní zvuky rozráží klid soumraku. Z hvězdných dálek ke mně přišel, zvěstoval radost nesmírnou. "Proč se chvěješ lístku šarlatový, kapko nočních nebes".
Z noci klína
Z noci klína
Z noci klína volá hlas,
trýzní života znaven.
Spárem rval jej žal,
Poutník
Poutník Zmírá poutník žízní svých úst, hladové jest srdce jeho, kráčí pouští předlouhý čas. Majetek jen hůl dole odřená a čutorka prázdná. Kráčí poutník v šatě trhanů, marně jen nohy své týrá. Kdo čistý oděv poskytne, nasytí jeho samého.
Chlípná
Chlípná Chlípná já zdám se být při tobě. Hlaď tělo mé, jen hlaď, stírej ze mne pot můj tělem svým, špičkou jazyka do snů uveď, hlaď stehna má bělostná. můžeš výš. Chlípná já zdám se být při tobě.
Poslední
Poslední Zmírá duše při luně bledé, posvátný klid prostupuje prostor času i uvadající květ hyacintu. Šeřík, bílých lat ; květů na tisíc vábí vůní. K čemu. Ke snění, opojení citů neb lásky tichý krok.
Žebrácká
Žebrácká Ty stavíš mne do pozice žebráka, co marně čeká u vrátek tvých. Prosím jen o kousek citu. Já nestojím o krutost slov, jenž tvrdá jsou jak chlebová kůrka. Dej nasytit prosícímu, co marně čeká u vrátek tvých.
Zrozen
Zrozen Byl zrozen k potupě úst lidských. Neb řečem lživým a očím záští planoucí. Ne, to jistě ne. On zrozen k vyšším sférám.
Poznal
Poznal Poznal duši mou ve stínu tmy, kdy hříšnost pojila se semnou. Matná červencová noc stála za vyřknuté steny. Steny úst,rozkoší rozbolavěné. Pannou "já byla", než poznala Tebe .
Cestou poslední
Cestou poslední Šla jsi cestou matičko má, kde prach z žíravý dusil duši tvou. Ubohá, jak poutník od Jordánu, kráčela jsi prachem pouti cest. Sedal na hruď, svíral prach dech tvůj. Modlitba z úst zněla večerem, západ slunce věštil noc.
Tajuplné dálky
Tajuplné dálky Tajuplné dálky ukryté za obzorem vysokých hor, skalisek studených. Požírán je hlahol tvůj, ozvěna nese se k báni nebes. Zřítelnice zkalené slanou rosou vzhlíží k horám, kde slunce rodí, spát do hebkých obláčků chodí. Po větru,co čechrá vlas, posílá pozdrav k sluchu uším.
Kyllaros a Hylome
Kyllaros a Hylome Lehoučký, tmavý plášť rozprostřela Nykta nad krajem hornatým. Jemný šum, tichý je řeky tok a jen pod kopyty Kyllarose lomí se větvičky sekvojí. Těší se, milou uzří již brzy. Hylloma čeká, vášeň z očí srší.
Ztiš se
Ztiš se Nitro svírá bouře řvoucí blesky pálí ten cejch. Bože můj, pomoz ztišit strach, jenž pálí mne a žne. Což nejsem stvořen ku lásce. Nač pálíš nitro, ty bouře.
Smuteční tvář
Smuteční tvář Večerním slunovratem kráčel, nesa jen smuteční tvář. Usedá pod košatou korunu, ke kmenu starého cedru. Tu zdříml si . To duše se rozpomínala, minulé časy míjely reál.
Terra mater
Terra mater Po jemném písku bloudil, tichý šum vln hltal sluchem. Zacházel do čistoty vod, kde západu slunce nastavoval tvář. Tu Tethys, vlnu poslala, jenž objala jemně jeho boky. Pocit něžnosti rozprostřel se jeho duší.
Tiše,jen tiše
Tiše,jen tiše Utichly háje, utichly hvozdy večerním slunka západem. Rosou zdobeny lístky kontryhele, hasnoucí je třpyt jejich. Nesoucí ptačí ozvěny krajem doznívají, ševel éterem vítá příchozí soumrak. Utichly ústa, utichl skvostný tvar.
Bez nadpisu
Bez nadpisu V očích tvých než slzy vyschnou chtěl bych je cípkem kapesníku vstřebat, uschovat do kapsy své na hrudi. To pro vzpomínku na krásný okamžik, co odehrál se prve. Dívám se na tě. Tiše ležíš, vzlykáš.
Šat bláznů
Šat bláznů Překroč stín snů šat oblékni bláznů. Neboj se, jdi tam. co krok - to minulost. Nespěchej, jen pomalu jdi, barevný oděv ať vlaje.