NAUBO

NAUBO
(nářek, utrpení, bolest)

Cestou na severovýchod od známého a významného království střední Evropy Sareub leží malá a snad i pro lidstvo zcela bezvýznamná země Znapos. Země malá, neúrodná, ovšem lidmi milovaná. Srdcem neobyčejného království nebyl hrad, město, či jiné lidské středisko. Bylo jím les, ba prales prostupující řekami Uru a Leja. Lidé v této zemi byli cizinci z nejrůznějších končin země, někteří zde přišli za dobrodružstvím, či zábavou, jiní za prací a nesplněným snem. Hledali zde především možnost odreagování, najití sama sebe, nebo lásku. Ovšem pozor, né každý zde našel, to co hledal. Existovala určitá pověra, která se jako prašivý stín lnul za každým, kdo se nedokázal sžít s prostředím.
Jméno království Znapos nenabývalo nikdy významu, což pro nešťastné mágy a hloupé šťouraly nebyla pravda. Podle jejich učení se říká, že každé písmenko v názvu má svůj význam – Ztráta; Nalezení; Postrádání a nakonec Smrt. Pověra jak stvořená pro tmavou strašidelnou noc malého dítěte, což ovšem v této zemi neplatilo. Čas od času se objevil případ, který stačil zacloumat se všemi hledači svých snů. Případ nerozluštěný, nepochopený a královskou bezpečností neřešený.



Centrem vzdělanosti této země nebyly kláštery, jako v ostatních evropských městech. Zde již v plném rozsahu nastoupily univerzity. V celém království se nacházeli pouze tři – Árijská, Sincloní a Ekapská. Kvalitou výuky se moc nelišily, hlavní náplní zde byla jako v každém klášteře gramotnost. Snad jen v Ekypské se život studenta trochu lišil, což ovšem pro nás v tuto chvíli nehraji velkou roli.
Co nás ovšem zajímat bude je šlechtic z rodu Daelových, který do této země přišel až z dalekých Kereonských končin země. Nepřišel zde za zábavou, prací, či odreagováním, ale za svobodou. V jeho zemi zloby a závisti právě probíhala válka nekonečných sporů.




Sir. Aledreano Daely
Syn tzv.:neskonaného obchodníka s půdou. Otcovy pozemky patřily k těm největším v Kereonském království, odkud pocházel, což mu koneckonců zajistilo vražednou smrt.
Aledreanova matka pocházela z nedaleké země Znaposu (díky tomu rozuměl zdejšímu jazyku), ale při vypuknutí bojů o vládu přišla o život.
Aledreano byl tedy od svých patnácti let vržen do nelítostného Kolosea. Nějakou dobu pobýval s prarodiči v jednom z jeho paláců, ovšem po vypuknutí bojů o vládu v zemi mu byl veškerý pozemek (majetek) zabaven a ocitl se takřka na mizině (prarodiče byli uvrženi do žaláře za protesty proti nastolené diktatuře). Jeho naděje na život se nacházeli právě v této zemi neomezené svobody, radosti a nářku – Znapos.




I.
Vydal se naposledy do chrámu sv. Hilariuse, snad aby se rozloučil, snad aby si naposledy zapsal do paměti nesmazatelnou vzpomínku na toto město.
„Nejspíš naposledy shlížím k tobě. K tobě, co život mi dal a rodičům jej vzal,“ stál a nehnutě pozoroval kříž, na kterém se vzpínal Ježíš ukřižovaný.
„Jen mi pověz jednu věc. Proč jsem se narodil v rodině klamného obchodníka, proč jsem kráčel cestou bohatou a širokou napohled, která bodala jako trní na růžích z královské zahrady, proč nyní musím opouštět zemi rodnou, ze které si mi vzal takřka všechny příbuzné… proč?“ Ticho. Jen stará pana něco z poslední lavice chrámu špitla. Asi se jí nelíbilo, že Aledreano stál ve výhledu Ježíšova kříže, ale ten byl zcela zasněný do poslední modlitby v tomto chrámě.
Ještě chvíli rozprávěl o svém životě a pak se požehnal, naposledy shlédl sochu pany Marie, Ježíšův kříž, stěny, obrazy, chrám a odešel.
Před branou chrámu na něj již čekal vůz s koňskou silou, který jej měl převést do země hledání, do země Znapos.





Den první

„Jorge, jak daleká je cesta z válečného pohraničí k Znaposu?“
„Nezáleží na vzdálenosti Aledreano. Je to tak daleko, jak by pro každého z nás mělo být.“
„Je snad vzdálenost pro bohatého obchodníka, který si najme kočár a kočího stejná, jako pro chudého chasníka, jenž nemá ani obuv?“
„Ne, to nikoliv. Ačkoliv mají oba dva stejný cíl, stejný směr a stejné úmysly, každý prožije svou cestu zcela jinak. Obchodník nasedne do kočáru a nechá se unášet. Je v pohodlí a klidu. Nic jej nemůže ohrozit a celou svou cestu se snaží uvažovat nad svým cílem.
Chasník putuje celé dny, kráčí tvrdou nepohodlnou krajinou, která jej zužuje. Musí si za cesty obstarávat nejzákladnější věci, týkající obživy. A koneckonců nikdy neví, zda k svému cíli dojde.
A Aledreano, co myslíš, který z nich si svého cíle bude více vážit?“
„Chasník“
„Správně! Každý, kdo si za svým snem, či cílem vybere těžší cestu, nalezne opravdovou hodnotu, toho co hledal.“
„To ano Jorge. Jenže člověk může kráčet hory, kamenitými kopci, či zavodněnými údolími a všechno to bude zbytečné, jestliže nemá sen, který by jej naplňoval životem.“

Ticho. Na kočím bylo vidět, že v této diskuzi již nechce pokračovat.

„Jak je pro mě vzdálen Znapos?“
„Znapos je přesně tam, kde má být. Žádná souřadnice jej nikdy nedokáže určit přesně.
Vyjdeš-li z jednoho místa směrem na východ, tak za několik mnoho let se vrátíš zpět ze západu na to samé místo, odkud si vyšel. Vzdálenost nemůže existovat. Země je kulatá a koule nemá svou délku.“

Aledreano se usadil a nechal se dál unášet tmavou cestou poznamenanou nekonečnými válkami.

Cíl, sen. To všechno jsou pro něj v tuto chvíli neznámé výrazy.
Jako každé malé dítě, tak i Aledreano si přál stát se obchodníkem, jako jeho otec. To se ovšem postupem času změnilo. Jak později zjistil, být obchodníkem bylo prokletí pro celou rodinu Daelových.
Jeho cíle se zaměřili především na studium. Aledreano byl průměrným studentem, ovšem svou pílí se vždy držel v horním žebříčku. Krom toho, že byl dobře vzděláván v místním klášteře sv. Hilariuse, matka jej učila jazyky. Poté vypukla válka a z Aledreana se stal sirotek. Neměl cíle, sny a ztrácel i naději na klidný a vyrovnaný život. Válka nezměnila jenom jeho přítomnost a minulost, ale především budoucnost. Rozhodl se najít si nový sen.