PAIN

Šílenství touhy volá: "být bláznem, být tam!" kde mé myšlenky a sny budou téci okny s mřížemi a ten dům bláznů jich bude plný, blázni v tom domě si budou hrát, s mými sny, budou je chytat pod okny, vázat si z nich svá přání a představy, než to všechno touha odvalí, v místa, kde šílenství touhy volá: "šedo bíle růže světlé barvy, jako smysly při pohledu bouří se mé larvy, záře vlasů, hloubka očí spousty věcí - blázny ničí, chytejte a dívejte, to co křičím, řvu hledejte!" a vířím jako duch na dně vrcholu, na dně bytí, prodírám se - samé smetí kříčím z těch oken s mřížemi, mám přání: "TEĎ!" a ptám se: "A teď?", a ptáci zase letí, odnesou to smetí, hnilobu lidstva už se tráva zelená - a Ty, již trochu odhalená tvé oči, jedno bylo pod plechovkou Coca-coly druhé kryl list z útlé knihy, ta kniha byla plná vroucné něhy, přání + myšlenek, které křičím zvlášť do levého oka ještě trošku zasněného, asi do té Coca coly zahleděného, a zvlášť do pravého, to jež chápe ale stále bojuje a ve válce tápe s okem druhým a nejistým a já vím, proč jsou zde dvě strany neřeším to - vše je tak jasný, jasnější než přání mých kamarádů bláznů v krásném domě s mřížemi, odkud tečou má vroucná a tajná přání, dokud neřekneš "Sbohem" a já ty mříže zaboucnu a kajícně si budu lát a svou lásku hledat ve zbytcích odpadků, jež vrány roznesou a cestou temnou se vydám do svého Kamelotu s mřížemi a budu lát a řvát svá přání a tužby, jež jsou takřka věštby šílence k šílené - jež svým bláznostvím, jež svým chováním, a vším tím co mě fakt dostává mně dostáváš. Ta fotka je asi úžasná, jo skoro (vlastně ne skoro) jsem se rozbrečel, stačí si na to jenom vzpomenout - jak já po tobě toužím, a myslím, že bych měl napsat a vyřvat ze sebe ven, do světa bláznů a odpadků ničící krásu podstaty to co jsem řval včera na tom koncertě, a chtěl jsem Ti to tam říct, fakt z té podstaty a už si nikdy nepomyslím - třeba Ty - ale budu říkat, spát a milovat a křičet slovo Ty, a Ty jsi Ty jak úžasné, myslím a nic nečekám a taky nic nehledám, už jsem tam, kde jsem křičel a křičel - chci se s tebou prát a vodit a líbat a kousat a smát a plakat a utíkat a milovat a řvát a hladit a dívat a hledat a jezdit a si přát a se hledat a schovávat a přemýšlet a jíst a pít a milovat a líbat a hladit a kousat a žít a spát a vycházet a odcházet a stýkat a vidět a hladit a jezdit a hádat a mlátit a radovat a takhle jsem na tebe křičel na tom koncertu a ze svého světa hleděl a přál si ti říct a potom tě mít a poznávat a líbat a hladit a chtěl bych Ti dát svou ruku do Tvé teplé dlaně, která je nádherná a dokonalá a přál si Ti říct, s tou mou napřaženou rukou, o které vím, že není dokonalá: "Dotkni se mne, obejmi a polib, poraž své levé oko pravým, stačí malý pohyb, myšlenka a invence spojit ruce, pokud se kreslit naučíš rukou, techniku kresby, spojit dlaně láskou a city, žádný problém, žádné věštby, splń má přání ze světa modlib!" AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaa AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAa AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaPAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA PAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAPAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA PAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAPAINPAINPAINPAINPAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA a myslím, že Tě chci vidět, častěji, pokecat a hledět a sejít se s tebou a ty se mnou, třeba u losa s papírovým parožím a přemýšlet, nemluvit, spíš se jen tak dívat do očí, koukat těmi oči si vykládat a tím tajným dialogem vyřešit, co s tím, tvé oči matou jou otevřené, vše je v nich jasné, je to tam vidět, všechno, pořád a naprosto - to vím ale stejně pořád řeším a nevim co s tím, ale těm očím věřím a příště až se potkáme jedno kde a jedno co uděláme tě zkusím vzít za ruku, teplou dlaň, ale taky možná devítihlavou saň toho draka zkusím zkrotit, prsty jej oplést a stáhnout, pevně obejmout a stisknout.

---