Sněhová

Bílá je uvnitř
a naven modravá
nechce se nechat
udolávat

 

tak rozsypává se
při okrajích cest
(abys narazil na ni
na každém kroku,
a přece
nemohl ji svést... )

 

tak dychtivá je
a smělá
pod nohy měkce
překážky ti klade

 

jsi s ní a nejsi
zasně(že)ný celý
od hlavy až k patě
nestydatě

 

dívá se na tebe,
ze všech střech,
v krystalech padá
její závoj k zemi

 

až tě jím zahalí
aby ses přestal třást
pak propast ledová
zívne dokořán

 

a hranice
na které shoříš
                       ...nepálí...