Tajemství filipojakubské noci

Tajemství Filipojakubské noci

Závoj neskutečné krásy,

závan tisíců myšlenek,

co se zatím skrývá asi?

Vyznávají úplněk.

Společenstvo čarodějnic

ničeho se neleká.

Nebojí se ohňů, hranic,

tím spíše ne člověka.

O svátku Filipojakubské noci

na vrších se scházejí.

Mají nás všechny ve své moci,

s tvory neskutečnými to umějí.

My však čarodějnice a čaroděje

řadíme do starých pohádek.

Ani nevšimnem si, co se děje,

přímo u našich zahrádek.

Z našeho dosahu

všechna stvoření utekla,

než by nás potkala na svahu,

raději by šla do pekla.

Za tajemnou bránu ukrýt se odešli

před lidskými zraky,

jen právě tuto noc se sešli,

nechme je na pokoji, dělají to  tak taky.

Dnes skoro každý ztrácí svou víru,

divné věci se prý nedějí,

když řekneš, žes viděl vílu,

všichni se ti vysmějí.

Je škoda tady toho světa,

však čarodějnice stále doufají,

že přestane být s kouzly veta,

čarodějové to vyhrají.

Doufám, že teď všichni chápou

i ti, co se smáli,

že ve tmě beznadějně tápou.

Bez tvorů, kterých se kdysi báli.

Věřím, že se to brzy změní,

vrátí se zas mezi nás,

ti, co upadli v zapomnění

a zůstanou tu dlouhý čas.

--