Přesýpací hodiny

Proč brečíte,

oči moje?

Vždyť nemáte slzy!?

Utíkám sama před sebou,

stejně se neschovám.

Když křiknu do sebe,

slyším jen ozvěnu...

Chodidly se dotýkám střepů

a houpu se ve tvých snech.

Jsem slon s komáříma nohama,

jsem tvůj obraz od Dalyho.

Stejně tak, nechápeš i mě...

Tak se pomalu ztrácím vtvých pískových dunách lidí.

Jsem jen zrnko písku,

které jsi měl dříve vystavené nad veškerou dunou...

Už jen čekám,

až se přesypu v hodinách...