Touha

Co cítím, ptám se sama sebe. Jak složité je odpovědět. Miluju jeho nebo tebe? Jak budoucnosti vstříc mám hledět? Jak znám se - vůbec nemiluju, jen se sebou tu pikle kuju. Vím, vidím všechno černobíle a nemohu se dočkat chvíle, až zahodím své tmavé brýle a poddám se té věčné síle. Přestanu chladně uvažovat a spontálně se začnu chovat, pak možná teprv pochopím, že život vůbec není tím, čím by se někdy mohl zdát. A v srdci mém led začne tát a já snad budu milovat, najevo city budu umět dát, za sny své začnu bojovat, na lásku přestanu si marně hrát.

---