Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDřevorubec a najáda
Autor
Eleriana
Dřevorubec a najáda
Díval se muž na strom v lese,
jak do výšin hrdě pne se
a sekeru zkoušel. „Ten vyrost.“
Stanula před ním křehká bytost,
byla to víla – najáda,
viděla to velmi nerada.
„Ještě se dotkni toho dubu
a já ti rozbiju hubu!“
„Slečinko, já jsem dřevorubec,
je to moje práce a vůbec - “
Znovu sáhl po sekyře.
Zapraskaly větvičky
a tu – což bylo k nevíře –
najáda zaťala pěstičky
a břinkla dřevorubce
jednu pořádnou na solar.
Přišel o zub a kus cti,
tak další práci zatím vzdal.
„To byl zatracený náklad,
já myslel, že budeš plakat.“
„Přežívá nás mylná víra,
mimoto to nezabírá,“
usmála se najáda,
jak jí stoupla nálada.
„Teď, ty ničiteli stromů,
pakuj se a táhni domů!“
Další strom – a stejné strasti,
nezbylo mu, než vzít chrastí
a doma lhát, že přišel o hubu,
když náhodou vrazil do dubu.