Je po všem

        Flašku naplněnou trávou rozjelo auto. Pak další. A další... Domy. Hučely. Lidma. Z rádia zněla prapodivná muzika, která ale vlastně nikomu nevadila. Odloupávala roztavenej sejra z talířku.

        Rybka vyskočila a splnila rybářovi přání.

         Noční město nespí. Pod skomírající lampou se leskne obscéně vlhký chodník. Občas se to stane. A nikdo neví proč. Pocity...

         Skvělej kytarista ztratil trsátko. Bylo to jeho oblíbený. Ale co naděláš... Život jde dál. A město žije. Aspoň občas. Aspoň pro někoho. Pracovní rutina se někde zapomněla. Upadla a udělala přemet. Někdo se podivil.

         Rastaman v koutě něčeho mlátí do bonga. Má ho rád.

         Hodili si korunou. Nebylo proč, stejně věděli, jak to dopadne. Nemohli si pomoct.

         Jednou byla kapela, co připravila album, z kterýho se motala hlava. Nešlo s nimi nejít... Měl to v očích. Silný. Jako kafe. Občas ti nezbude nic jinýho, než ho vypít. Každý ráno není vyvolený.

         Zrcadlo se rozbilo na milion malejch kousků. Už se neuvidí. Nezestárne.

         Slunce se asi chtělo rozletět. Pak si to rozmyslelo a šlo spát. Sen si nebude pamatovat. Ví to. A muzika neumře. Dobrá zpráva pro někoho, kdo chce ještě žít. Všichni byli najednou šťastní. Jen tak.

         A metro zpívalo dál to svoje "It´s over..."