Citrónová temnota

Prosím, najděte tu odvahu a čtěte do konce, soustředěně a bez předčasného odsouzení Děkuji

I

 

Evelína zatáhla nebe za opratě

 

V ten okamžik se nebe sňalo

                              do barokní formy

která se začala bleskurychle stáčet

 

Vše co bylo dole, chtělo vzhůru

tedy mělo konečně přístup k letu

 

„Virtuosi“ jako osná dlaň

hladící poraněné nebe

 

Jako když hraje temná vrána

ve smyčcové baletní hře sonet

Kdo zná plachty violy

pne se mořem

               jak se mu zlíbí

 

Vlasy, padající do čela violy

jako temný vítr skalních pobřeží

A táhne, jako sedm tisíc spřežení

 

Ve vlasech zapletenou

                             barokní oblohu…

Oděv zpívává

při každém přikročení

k něžné mikročástici strun

a ovanutí z jeho prstu

houpá nářky

               po krabatém pathosu

 

II

 

Opodál smutní labutě

                            jímající sny

Jako zásek v přírodě

                            ševelí sršni

 

Malé dítě –

Virga si hrála s květinami

                          v panelovém údolí

 Protkána mašlemi, smíchem

 zaplétajícím se

                    do každého mikro krůčku

 

 

Virga si hrála s pnoucími květy

hladila včely, velebila Muškáty

Mívala záchvaty něhy -

 

   Nepozorována, šustila křídly

Později je rozepínala -

a v menší velikosti

prolétla lesní loukou

                s vážnou tváří

 

Jelikož zde bylo plno mrtvých tváří

mrtvých tváří…

zemřelých, zemřelých…

 

Jako Käorelovy sny -

 

Käorel byl mladý

              panelový chlapec

 

Sestrojil elektrické sršně

kovové květy

a fosforové stromořadí

 

 

Vše potom nechal vyrůstat

na obroušených panelech

                                šedé barvy

za zvuků božských tónů němé hry

 

Tuto slavnost jsem prožil kdysi dávno

a přeci tam teprve kráčím

 

III

 

Byl bych Velur

kdybych nebyl příliš náročný

 

Již přítomnost květiny

budí mou mysl

a nutí k přemýšlení

zda každý můj pohyb

auru či myšlenku

dokáže zaregistrovat

pochytit, či zpracovat

 

Když si vzpomenu jaké by to bylo

kdyby se jednou

bez zalévání

vydala na mých nohou

s mými torzními myšlenkami

měnit svět

 

a já si doma četl Morgernsterna...

 

IV

 

Proto

usnout toho dne

znamenalo velké mistrovství ---

 

Ponořit se do snů

zlenivět na pár okamžiků

                  mimo sebe, v sobě samém  -

 

Tato noc, ach…

byla vskutku nekonečnou plavbou

po ospalém moři

                     které bouří -

 

Byl jsem postaven před problém

zda ovládat loď, nebo spočinout

                                   v zuřivém věčnu

 

Nedokázal jsem to…! ---

Probudil jsem se

s pobledlým snem v dlaních

Zoufalý a nemocný

na rozlehlém moři

s jediným papírem

             zcela prázdným

Podmínka návratu:

Pojednat papír

           co nejkultivovaněji!

 

IV

  

Komponoval jsem

báseň z podvědomí

          nebo z větru, co já vím

   Její znění:

 

Dnes mi zasvítilo 

to červenomodré světlo z lamp

co má tvar čtverce

vlastně nezdravě a nepříjemně své 

                         do dlaní

 

Tedy však

Někdy přemýšlím doslova

 

že již odešly

velké uzdy větru, kácející topoly

                                   odešly podél větru

 

Nic nezbylo z nich

Přadleny mýdlo

a dvě sklenice z větrolamů

nezbylo nic

Sálo ticho

Vulkanické pohledy neskutečností

                                                  ticho vran

Mám třešeň

potřenou jiskrou spínacích hlav

   Prší -

Bylo by to oko v ložnici

                                bylo by pršelo

Saje ticho

Ametyst hraje z mé kapsy

                                saje a saje z nářku

 

Velké citróny

atmosféra barev tmy

                                citrónová temnota

Jen prázdno

a prázdný evoluční kosočtverec

prázdný poněkud směle

Tak ať…

 

Pralátky vracející úder

                          Nic nezbylo z nich

Jikry par s první zprávou, je ticho par

                          je ticho parních lokomotiv

 

Bylo by to hlavní velkoměsto

                         mám třešeň…! I vítr ---

 

Inkousty se ti vezou po bradě

                           Přišli ti po bradě

 

Osamělí vrazi prodávají své dlaně

                                  Sami je přišili

Jen prázdno -

Budiž…

 

Nic nezbylo, nic nezbude

Již odešly

velké citróny, velkoměsto

Sálo ticho -

Saje ticho -

Bylo by pršelo

Ó samo tě cení!

 

V

 

Takto jsem pojednal

              prázdný papír

A podtrhl jsem si

pro sebe pojem:

              Citrónová temnota

 

   Tu mé podvědomí vyrazilo

pravdivý pocit, logickým myšlením

                                nevyjádřitelný

 

 

 

 

 

VI

 

Evelína zatáhla nebe za opratě

abych se mohl znovu zasnít

                           v poznání

 

Opodál smutní labutě

                            jímající sny

Jako zásek v přírodě

                            ševelí sršni

 

Nedokázal jsem to…! ---

 

Pochopit své sny

 

Vyrůstám z citrónové temnoty…?

 

Ó přesné, jak převelice…!

 

A světlo v ní

svítilo do očí tak

jakoby mne chtělo vysát 

                          nebo  potrhat 

 

A také že trhalo

a sálo nevinné

       před mým snem

 

Jen prázdno -

Tak ať

 

Jiná atmosféra

 

Když si vzpomenu jaké by to bylo

kdyby se jednou

bez svitu

vydalo na mých nohou

s mými torzními myšlenkami

měnit svět ---

 

Katastrofa…

 

                            

 

 

                

 

 

 

---