O kocourkovi a myšce

Myška Amálka žila s kocourkem Ferinou v malém domečku.Od rána

do pozdního večera sháněla pro oba dva něco na zub a měla se co ohánět,

protože Ferina byl stále hladový a také lenošivý.Lebedil si v teplém pelíš-

ku a jen tučněl a naříkal jak ho všechno bolí od nožiček až po hlavičku.

Kvůli svému mlsnému jazíčku  ne ustále poroučel a i se osopil a také ob-

čas něco slíbil,aby se neřeklo,avšak skutek utekl.,,Jsem chytrý kocourek",

uchechtával se a dál se nechával živit malou Amálkou.

,,Ferino, pomož mi,jsem moc unavená a ty jen ležíš a nic neděláš!"Jednoho

dne zažadonila Amálka.To tak,ani nápad,však já si poradím a Amálka

mi zase ráda pomůže,řekl si pod vousy Ferina a nahlas pofňukával.

,,Amálko,rád bych,však víš,ale já jsem tuze nemocný ,nepřežil bych

žádnou námahu a určitě bych i umřel."A tak nebohá Amálka opět se

vzchopila a běhala a starala se o kus žvance,ale dobře jí nebylo ani

na těle ani na duši.Jednoho dne usedla znavená venku na lavičce pod okén-

kem a po chvíli slyší Ferinu zhupsnout z pelíšku a slyší,dokonce,jak se pro-

hání se sousedovic myšákem po světnici a to za ohromného jásotu obou

dvou.No tohle?!Nic netrvá věčně!,,Ferino,tah ty takhle jsi těžce nemocný!?

Abys věděl,už se o tebe starat nebudu,starej se sám!"Ferina zanaříkal,vysvě-

tloval,žadonil,nic naplat,Amálku nepřesvědčil a sousedovic myšák raději

zmizel než by pomohl kamarádovi v nouzi.Když miska na stole zůstávala

prázdná a bříško stále dotěrněji si žádalo své,vyšoural se Ferina ze svět-

ničky po něčem se poohlédnout,protože pečení holubi z nebe nepadají.