Dáreček z kosmu

Tak nám 15.ledna 2006 v 11 hodin SEČ přilétl malý dáreček z vesmíru. "Nám" myslím jako lidem na planetě Zemi. Úhledně zabalený do pouzdra z kosmických materiálů, si to přifrčel rychlostí přes 46 tisíc km za hodinu. Tak moc se těšil zpátky.

Vědci celí nedočkaví okusovali nehtíky před velkými obrazovkami a v hlavě připravovali oslavné řeči v duchu slavných a velikých vojevůdců. Asi vědí proč to dělají. Přeci jenom je to úspěch. Sonda Stardust vyrazila na svou pouť dne 7. února 1999 a urazila 4,63 miliardy kilometrů. To je poměrně slušná vzdálenost. Je to tak velká vzdálenost, že v měřítku naší malé vlasti se těžko hledají přirovnání. Jedno za všechno. Cestu Praha - Brno a zpět byste museli urazit jedenáct milionkrát. Což jak uznáte, si stejně nedokážete představit.

Ten nejdůležitější úkol a vlastně důvod, proč jsou vědci tak nadšení je, že Stardust dokázala nabrat hvězdný prach z komety Wild2, což je kometa, která se do naší sluneční soustavy dostala v průběhu 70. let minulého století a tudíž její prach není nijak ovlivněný silným zářením Slunce, které sloučeniny v prachu obsažené do velké míry znehodnocuje. A tak materiál bude nesmírně zajímavý a poučný, jde vlastně o první vesmírný materiál dopravený na Zem lidským přičiněním od dob létání na Měsíc.

Určitě bude zajímavé sledovat, co vše vzorky prachu dokáží poodhalit. Hrozně bych si přál, aby ukázaly, že někde v jiné, vzdálené sluneční soustavě žije určitý druh tvorů. Hrozně rád bych se dozvěděl, jak tam žijí, jaké jídlo rádi jedí, pokud jedí, jaké pití rádi pijí, pokud pijí, jaký televizní kanál nejradši sledují, jaké používají erotické pomůcky, jestli je štve, že ČSSD opět míří k vrcholům volebních preferencí, jaký mají názor na nekřesťanské ceny ropy na světových trzích atd. To se ale bohužel nedozvím. Nikdo z nás.

Co se ale možná dozvíme, anebo se nám náznak poznání přiblíží zase o kousek blíž je, jak před 4,5 miliardy let došlo ke vzniku sluneční soustavy, jak docházelo k vytváření planet a jaké látky je vůbec tvoří. A to není vůbec málo. Ateistům srdce zaplesá.

Je dobré, že lidstvo svojí touhou poznávat příčiny a důsledky jednotlivých jevů, posouvá hranici mezi tím, co je vysvětlitelné a co ne, stále k bodu prvně zmiňovanému. Člověk má pak o něco míň pochybností. Ale říká se, že kdo nepochybuje, jakoby nebyl. Co na to říct? To si bude muset rozhodnout každý sám.