Seděla naproti s vlasy si hrála

Naproti seděla, s vlasy si hrála,
a zima v srdci mém díky ní tála.

Naproti seděla tichá a krásná,
v tu chvíli zdála se ta věc tak jasná.

Milovat vášnivě, milovat srdcem,
proč tedy náhle jsem celý zdrcen.

Když na mne pohlédne, když jsem jí zasažen,
tou vílou prchavou jsem celý unešen.

Unešen do ráje, kde láska nebolí,
kde štěstí nebelhá zbité a o holi.

Ach ona netuší, snad jen v tom ráji,
že chtěl bych srdce své s radostí dát ji.

---