Opouštím Tě

Je mi mizerně... Tam, kousek nad žaludkem, se mi to svírá, dech mám, zdá se mi, nějak kratší a srdce fibriluje. Nervy na pochodu (kam?).

Mám pocit, jako bych jí zradil, a vlastně asi i jo. Nemůžu říct, že už bych jí neměl rád, mám, myslím ale, že tu novou budu milovat víc. Je zábavnější, podíváme se spolu do světa, cestuje moc ráda. Nutí mě, abych si oprášil anglinu a, a já jsem za to rád. Dává mi větší svobodu a přitom si mě hýčká. Tahle se v poslední době trochu nudí. Ne, není špatná, vedu s ní, řekl bych, šťastný a spokojený život. Má mě ráda, já ji, jsme na sebe zvyklý, možná až moc...

Už jsem se prostě rozhodl, odcházím, včera jsem jí to řekl, nejde to vrátit, už ví o té druhé. Vzala to klidně - překvapivě, to se cení. Zůstanem přátelé, určitě, jsme oba rozumní.

Ta nová už na mě čeká, vlastně mi dala tak trochu nůž na krk: " Pokud mě chceš, musíš ji opustit."

A tak jí opouštím. Měním "starou", měním starou za novou, starou práci za novou, měním zaměstnání. Není to lehký, skoro jako opouštět ženskou.