Písmák Krabičky
Znám takový tajný místo
Místnost s plakátem
nenápadný malý hnízdo
1+0 bez oken
Odrazovka
Poslední dny trávím představou
Jak všechno jde a má svůj smysl
Dobrý na tom je
Že to furt nepřestává
Rituály
Ležíme spolu na mokrý zemi
Hlínou mi kreslíš na nahý záda
Je to jak rituál
Nějaký znamení
Ztráta spojení
Ztratili jsme spojení
Někde mezi městy
Někde mezi tvýma nohama
A mezi mými gesty
Tančíš
Je to uvnitř, dál to ženu po svým
Kola pískaj, nestíhám
Vidím dvojmo, skoro vůbec nespím
Pořád jedu stále stejnej lovesong
Svět 30
Poslední ztvých šancí začíná
Tak se pevně chyť
Soustřeď se. Prosím, klid
Řekni nám svůj návod, jak dál žít
Ó Lipanka
Její jméno píšeš po zdech
svoje polykáš
indiánské tetování
schováš pod rukáv
Mademoiselle Coco
Snáz, dýchá se snáz
když laťka se sníží
když skončí ten tlak
nohy se spojí se zemí
Nečekej, že přijdu hned
Nečekej, že přijdu hned
dnes mám tu chuť, nechat svou hlavu proletět
nad Hůrkou
není to přesně, co bych měl
Slečna Smutná
Ve dne spí a probírá se s nocí
sedává smutná na nádraží
každý den se kolemjdoucích ptá,
kdy přijede další
Tvá i další já
Krapet to cloumá, když zafouká
I statné lípy větve ohýbaj
řídíš tu káru těsně na okraj
tak to je gól, no to mám dost
Za zpěvu pistolí
Jsou zlí
Nakonec tě roztrhaj a venku nechaj shnít
A krásní
Svůj život ti neprodaj, ale můžeš o něm snít
Pilot
Vpondělí ráno nevstat
máš dlouhý den
tvůj pilot ještě dřímá
ale chce ven
Strachy
Nečekaně podél stěn
Zástup lidí oněměl
A šel blíž
Zjeho středu trochu výš
Hodina mezi psem a vlkem
Cíga mám, je to fajn, jdu si ranní tmou
Nacucanej nádražák drtí svou laňku zlou
Je to zvláštní příběh o lásce
Siluety městských soch tančí rock´n roll
V bytě mezi stromy
Zas přichází ten moment
A ty čekáš svítání
Občas se to sejde
To, když hlava padá dolů
Anita
Zámek nejde odemknout
Páska nejde přetrhnout
Sirény kvílí
Obě okna jsou rozbitá
Tančírna
Milé dámy, je na čase se zhoupnout v kolenou
milí páni určitě vás rádi provedou
je čas se vlnit, úsměvy kolem rozdávat
a komu vadí, že k tanci hraje automat.
Vlastní svět
Jseš na vlastním kříží přibitá
exluzivní starší lolita
máš strach
tvá baterka je vybitá,
O tmě
Oči mám zavázaný
Se svou tmou tančím
Držím jí obě ruce
Sukni kasám, ječím
Z popela vstát
Jedeme dál cestou klikatou
A špatný doby schováme za obzor
Zase mám čistý nebe nad hlavou
Dobrý pocit a v životě řád
Ostrov
Vůně moře, síla přílivu
trochus shořel, ale dál jsi naživu
svítí, v dálce svítí
tunely, co maj ti vlíti
Pevně se drž, drahá
Pevně se drž, drahá, večírek začíná
Sednem si do kouta a budeme oba dva
Kouřit svý cigára a popíjet svý drinky
Říkat si nejde to, vzpomínat na maminky.
Zima
To znám, když síly odejdou
to vidím, jak sníh stéká zkopců
někdy slyším, jak hlas vrací se ozvěnou
jak se měním, jak to pevně držím vrukou
Vzkazy na zdi
Pro ty naše chvíle
pro ty zvláštní momenty
na zeď napsal jsem vzkaz
zkukuřičné polenty
Už to tu nepoznávám
Už to tu nepoznávám
Polohlasem špitnu do ticha„nezůstávej, jestli nemusíš"jsou to roky, jsou to létaco v hrnku polykámje to máta, co každý léto usušíš
Radši vstanu o dost dřívkalhoty s kapsami nechám na ramínkucítíš, má to dost jinou chuťmá to trochu jiný řízje to jak prstýnek bez kamínku
Než vyrazím, otevřu chytrou knížkua pak do okna hezky mávámmedový lány jsou můj stropod babiček čelo plné křížkůjenže už to tu nepoznávám.
Oheň
Zatáhnem závěsy
příteli, za lesy hoří
vzplály tam naděje
že první, kdo odejde shoří
Rio
Na konečné jejich světaNa útesech země neznáméStojí párek kolečkových křesel
Vzduch víří nevyřčená větaKdyž hloupé, tomu, co je nadanéVypráví o účincích nočních světel
Pak se kněmu nakloníA do drátků mu pošeptá
Pojď, budeme tančitA Rio bude zase patřit námPojď, co síly budou nám stačitA Rio, začni hrátZačni hrát.
Král otázek
Pod paprsek vlezu koukej, co tam mám je to malé nafouknuté Zastav, dočkej času až tu budu sám pak ti můžu ukázati ješitné mé já Utíkám sám před sebou do hlubokých lesů Uvítám když pomůžeš mi s tíhou, kterou nesu Jsem král všech otázek bez odpovědí jsem hlava, když ti padá jsem bílý provázek do nevědomí jsem karta, co neprohrává Vidíš, vždyť to říkám jaký pak jsem král je to trochu nafouknuté Masku si teď svlékám do kapsy jí dám kluci, už to rozbalíme. budeme už hrát. Lítám Padám Jsem král všech otázek bez odpovědí.
Sama
Pomaličku pootevřela dveře od koupelny, aby mohla opatrně prozkoumat prostor za nimi. Zorničky se jí prudce roztáhly a chvíli trvalo než si oko na tmu zvyklo. Nic tam nebylo. Oddechla si.
Jen leť!
Bok po boku na rozcestí
stůj. hlásá panák červený
chceme hledat trochu svého štěstí
rukama
Jaro v kazajce
Polem, lány nech se hnát
abys mladý
touhou sešel
první, jarní
Někde v jižních Čechách
Z vlaku jsem vystoupil na zapadlém nádraží někde v jižních Čechách. Už si ani nepamatuji, jak se to tam přesně jmenovalo, ale byla to ta největší díra, kterou jsem kdy navštívil.
Vítr zvedal prach a ve vzduchu s ním tancoval čardáš. Občas mi do oka poslal pár zrnek na ochutnání.
Lunapark
Táhneš mě za světlem
zavřených lunaparků
je dobrý vědět,
že budou tam známí
Trochu strachu
Zase si tu jen tak ležím
strop jako zdařilý kultivar
mě obepíná svými stonky
pouličních světel
Metrosexuál
Metrosexuál
Pára nad vanou stoupá
zpíváš si, zpíváš
jak doba je hloupá
Dáreček z kosmu
Tak nám 15. ledna 2006 v 11 hodin SEČ přilétl malý dáreček z vesmíru. "Nám" myslím jako lidem na planetě Zemi. Úhledně zabalený do pouzdra z kosmických materiálů, si to přifrčel rychlostí přes 46 tisíc km za hodinu.
Neživí
Nudná a překotná je tahle skutečnost
že v městečku na dně hor
stojíme jak sochy, žádnej živej tvor
Já tvůj solnej sloup nerozpustitelnej
Žádám
Kroniku všedního života
píšu vždy, když se zešeří
opratě divokého koníka
povolím vždy, když mi uvěří
Kamenolom for sale
Rozhodla ses,
že kamenolom ve tvý tváři
konečně změní majitele
na tý aukci, moje milá
Mesiáš bez závazků
V zamrzlém jezeře
na úpatí bezejmenné hory
schovávám příběhy,
okovy a klíče ke svým zámkům
Volno
Dneska jdeme pít
s hlavou čistou
je lepší jít
než se ustálit
Muflon
Jsou to asi 4 roky, co se do našeho domu naposledy přistěhoval nový nájemník. Byl to pan Ondatra. Lehce prošedivělý, ale stále vitální šedesátník, majitel malého květinářství v podloubí na rohu náměstí.
Každé ráno vybíhal se svým zlatým retrývrem na pole kousek za městem a vracel se po necelé hodině.
Tanec v kruhu
Tanec v kruhu
Za obzorem se rozednívá
a ztichlá ulice už nechce spát
vrtí se a skáče jako divá
O kazateli
O kazateli
Přišel jsi, příteli,
přišel jsi z leva
ale vůně moci
Mistr převleků
Mistr převleků
Poslední minuty
před budíku zazvoněním
ještě se snažím
Jak jsem si přivodil frakturu levého předloktí
Na ledě v papučích
tancovat
to radši k babičce
anebo pracovat.
Cesty
Cesty
Těžko snáším
když se cítím pod vodou
když vstávám brzy
Zapomeň
Zapomeň
svý karty na stůl vykládat
Zapomeň
holčičko, s hračkama si hrát
Stanice Cíl
Stanice Cíl
Zase sedím u okna
hlavu v dlaních položenou
cesta od deště je mokrá
Je jasný, že....
Je jasný, že když oblékneš svůj kabát
a klíč v zámku zarachotí
sám sebe se nejspíš začnu ptát
kam jdeš a proč sama
Čaj a melancholie
Léto jsem ti zabalil sebou
do papíru, co zbyl od Vánoc
teď vytáhnu špejle z šuplíku
a vyrobím ti srdce z kaštanů
Probuzení 2160 (Cítíš se?)
Cítíš ten chlad. to jehla s roztokemnoří se do tělaCítíš ten hlad. mezi hrudí a rozkrokemtohle si nechtělaCítíš se mladá. chtěla bys navždyckyplynout jak řekaCítíš se nahá.
Romantik
Romantik
Píšu ti psaní
slepeckým písmem
polévám tě červeným
O zachránci
O zachránci
Bylo mi tak 6 let. Věk, kdy člověk ještě rozumu moc nemá, ale rodiče už nejsou na každym jeho kroku. Mám dojem, že už jsem byl docela samostatné dítě a maminka na mě byla po právu pyšná.
Inu jednoho deštivého letního dne, jsem dostal svolení jít zase sám ven a hrát si před domem.
Hra
Mám hroznou chuť
si něco zahrát
třeba na stromy bez kořenů
na partu výrostků
Boje v hlavě (ve dvě)
Odplouváš někam do prostoru. Natahuju se po tobě malíčkem, abych aspoň naposled ucejtil tvojí sametovou a roky prověřenou tvář. Si neposedná. Vždycky si byla, ale teď jakoby ses ustálila a najednou mi pevně svíráš oblast mezi plícema a žaludkem.
Král a šašek
Když hlavu ti na špalku tnou
matně si vzpomínáš
jak pořád stál sis za svou
víc nic, víc nevnímáš
Problém
sedm bezesnejch nocí
a ty na mě, mrcho, pořád čekáš
špatně schovaná
v těch lascivních šatičkách
Vlastně pořád
Hej muži, zapomeň
kams měl jít
a kam tě nohy táhnou
dej kůži na rožeň
Léta s číčou
Vzpomínáš na tu červenou třešničku
třešničku na dortu
jak tvojí sklenici krví naplnila
a ty sladce sis přivoněla
O vodu prosit na kolenou
O vodu prosit na kolenou
Moře divných přání
o kterých sním a přemýšlím
jsou jen poutníkovo zdání
Poprvé a navždy
Je pondělí.
Budím se s pocitem, že mi někdo přivázal dvacetikilové závaží na zápěstí a kotníky. Venku je hrozný vedro a sluníčko mi svítí přímo do pitvořícího se obličeje a kapky potu stékají po tváři. Musím se vysprchovat.
možná tak se to stalo...
Tíha ukazováčku na spoušti života
hrdelní žalozpěv
v ústech, jak na poušti
rodí se poeta
Sušák na prádlo
Sušák na prádlo
Plášť a pevný boty k tomu
venku pěkně fouká
postává na rohu domu
Noční můra
Pamatuji si, že blouzním
že studenej pot
v očích pálil
jak bublinky z pěny do koupele
Klišé
Na dně hrníčku to vřelo. Jedna sopečná erupce za druhou. Jedovaté plyny se shlukovali do tmavě modrých valů, které dávaly tušit, že tohle jen tak nepřejde. Jako pád lidského těla z výšky zněl každý záchvěv země a kameny jako komety lítaly na všechny strany.
JESTLI
JESTLI
Jestli to něco, co tě zajímá
jestli to něco, s čím se ztotožnit dáš
sem já
Skokan
SKOKAN
Než od vizí se odpoutám
zasadím semínko pochybností
abych si byl jistý
Romance naruby
Romance naruby
Hlavu skláním
v okně meteorů déšť
noční oblohu zkrápí
Teorie relativity
Teorie relativity
Pestrobarevný přeliv nočního života
a to se traduje
po pěti pivech a po pěti vodkách,
Za hranicí
Za hranicí
Kapičky taveného olovachladí každý tvůj pokusmýlit sedaleko od domovanení radno,odpusť.
Odpadky těla
Odpadky těla
Papírová krabice
uprostřed vinice stojí
na ní z novin čepice
Bloudění
Bloudění
Když se tmavou nocí zpátky domů toulá
spolu s tisíci obličejů
je sám
Opratě v rukách
Opratě v rukách
Třmeny důsledně zaseknutycítím,jak to bolírituální kolečko afektovaného šamanaukazuje,co by se mělo a co se máale pravda je jindestřed
středa
smrt
Oranžový ráno
Oranžový ránoOranžový ránona konci kopcůtvou siluetu schovává
Přichází samos odkazem otcůléčí nás a pomáhá
U kulatého stoluzahrabaném v listína okamžik postojím
Nemluvíme spolupár volů to jistíněkdy se tak nebojím
Mezi námi stromy
Mezi námi stromy
Jako dřevo
svý letokruhy sčítám
jako tělo
Hlasy asi
Někdy mě nutíš dělat věci, který bych dělat asi neměl, ale přesto je dělám. Když cejtíš, že bych si někde kleknout měl, tak mě píchneš do zadku a řekneš, ať sineklekám(promiň, ženo). Tam kde bych sedět neměl, tam mě s klidem posadíš.
Jako naposled.
Jedno oranžový ráno
Jedno oranžový ráno
Nad městem vyšlehly první paprsky slunce. Oranžový nádech chytlo všechno, na co se člověk jenom podíval. Okna byla odrazem světla jakoby všechna rozsvícená. Vzduch chladivý, rosa všudypřítomná.
Svítí?
Ucho na zem položía za pomocí svých dvou veselvyťuká pár divných heselzasadí pár odnoží
První slza dolů dopadáa prochází temným černým lesempověz, holka, všem kde jsembledá růže uvadá
Tak přesvědčuj mě, že svítí
Na kraj města mířía svý přátele si v hlavě urovnáJolanky se zeptej,ta to znáhravě se s tím smíří
Přízrak
Po chodbách se toulámv samotěpotichuDo životů koukámnesahámna klikua vzrušeně dýchám
Klikatá polní cestaza mnou jerozbitástudená olověná vestana míruušitána krku mě mrazí
A oni mi věříjá nehodlám je zklamatzas venku se šeřía o dům dálVšechno se měřímám snahu všechno lámatslova sou peříobrazy na oknechsněží
Žádná velká honičkatenhle životochránceMalá kudrnatá holčičkas dopisemve schránce.
Byro - 2094
Byro - 2094
Kartička s identifikačním číslem se mi houpala na krku a já procházel dlouhou prosklenou chodbou vedoucí do haly. Do přístupové haly, kde se mělo odehrát něco, o čem jsem do této chvíle jenom slyšel.
Chodba byla dlouhá a tmavá. Na zemi polehávali lidé různých výrazů a etnik.
Svázaná
Svázaná
Pavouk ve svý skrýšivládce ve svý říšiplány spřádá.
Kdo je jeho soudcena prosluněný louce. máš ho ráda.
Ruce dané v jednupři pohledu blednunad tou chvílí.
Béďova píseň
Béďova píseň
Dlouho tu sedíma za zavřenými dveřmiposlouchám co, kdo a komu.
Se zakrytým hledímjá vydržím, věř miv přízemí činžovního domu
Vlhký čelo utíráma s hlavou v písku vraženounoci slejvaj se mi se dny
Svině silák
Svině silák
Řekni mi,člověče, co ty tu děláš
řekni mi,proč držkou v blátě ryješ
proč,když se zeptám smrtelně běláš
Sebevědomí
Oblaka páry mi zasvištěly do obličeje. Pootevřel sem pusu, nosem se to dýchat nedá. Bohužel.
"Líná huba, holý neštěstí," tanulo mi na mysli, když jsem se pomaličku začínal dušovat, že mi asi praskne obsah dutiny lebeční.
Kruhy ve vodě
Kruhy ve vodě
Vysychám na pouštis tvým prstem na spouštivždycky mi odpouštíšpojď a vlasy mi zacuchej
Kolena sedřenýo zeď hlavou opřenýcelý město vzbuzenýtak zakloň hlavu a poslouchej
Kruhy do vodyPruhy mezi zdiMájový průvodyNeznámý důvodyRuce dolů, brzdi.
Se zatajeným dechem
Se zatajeným dechem
Krajem půlnočním se otáčím,abych spal
Dráhu tvých očílepí muž v koláži
Sklenky sou dopitéuž cítíš vůni vytráží.
Cesta tam a zpět
Cesta tam a zpět
Sem sám sobě kata trochu se bojímkdyž odcházím za bránykdyž vínem se kojímmísta na slunci dávno sou zabrány.
Se slinou u pusymoc šancí mi nedáváklíč opět hledá směrksichtem do bahna občas se padáváuž nevím kruhu poloměr.
Zase slyším to:Přísahámzase budu na slovo skoupýzase se napříč otočímvím,že sem hloupýzasmějem se nad mým obočím.
Partička karet
Partička karet
Pršelo. Kapky v jazzovém rytmu dopadaly na okenní římsu a každý úder vypaloval bolestivou ránu do třeštící hlavy. Byla neděle a všechno nasvědčovalo tomu,že to bude neděle jako každá jiná. Kocovina, ten nepříjemnej tvor metamorfovanej do lidskýho utrpení, se opět hlásila o slovo a boj s ní určitě zabere několik následujících hodin.
Stařík (mořská víla)
Stařík(mořská víla)
Ten starý pán,co vedle stálměl malý nos, srdce velkýpoznal jen blízké z dálkyteď je sám, tuze sáma postý se ho ptámzdáš se mi. nebo já Vám,pane, se zdám.
Hru v kostky rozehrávámčas rozpadu a čisté ukojenípovídá o hledání, o opojenísmutně číši ku zdraví pozvedámaspoň chvíli není sámzdáš se mi. nebo já Vám,pane, se zdám.
Bílý vous plemenného rozdávače
Bílý vous plemenného rozdávače
V zahuleném roku krčmystrč mipolonahý stařec sedívypráví, radí,hledí.
Karty osudu rozdáváprohráváegonanuje a je sámvíc hrám, víc nám.
Prostý nezájem jevímnepolevímmedem kol huby namazánpodlehám, poslouchám.
Budu stát s tebou
Budu stát s tebou
Jako prohnutej starej strom,stojíš a dusík dýcháš,opovrhuju tím slovem On,občas tvůj, občas démon.
Křížek na čele mu udělej,podej ruku a hezky pozdrav,pak pošli s kufry na kolej,těžko ho změníš,už je takovej.
Vím,není to lehkýnesnažím se říct,že ano. slůvko hebký,sypkýdo tmybude líp
Můj milý deníčku
Můj milý deníčku
Smutním v a-mol,když na to přijdeněkdy dur(ch),když je anebo neníotáčím se po směru,ale často protina mou věru, pohybem kotoulení.
Probuzen rohlíkem na rtech sem rádchvěním krčních bobulek: "V dáli za horama"vodou z kohoutku lepidlo neumyješvstát, smát, pohyb za nohama.
Vosí hnízdo bzučí první euforiíoblečen kožichem koček nočních salónůdo hlavy rentgen, ze startek hlenv říši hraček a duhových balónů.
Svazek klíčů
Svazek klíčů
Dneska definitivně padlo rozhodnutí,že zamkneš mě na tři západy,myslel sem to vážně, já pokrytec bez rudnutí,má to své drtivé dopady.
Seděl sem na bobku a cosi prstem do prachu psal,posmíval se barvě podzimu,pak chvíle nepozornosti a já ty klíče ti vzal,prosím, nedávej mi to za vinu.
Štípnul jsem tě do tváří a trochu ses uculila,ukázalas, jak kámen pluje,klíčovou dírkou do srdcí a duší si se podívala,ale náš svazek tam nepasuje.
Máslový vrah
Máslový vrah
Tak jako žhář donucený po sobě hasit
tak jako lhář se lží,co má ho spasit
kráčí stránka stinná,co se tváří,
když otvírám oči
červíček vrtáheslo prolomenodo ušído dušído polorozpadlé strukturypoložen se stydímkrájím se do částíčasuživotapochybení
já vím,zase jsem přišel pozdě.
Do hlubin padám
Do hlubin padám
Hodil sem ti lano,
tak proč ho nechytáš.
proč pokaždý,když řeknu ano,
Klaunská
Klaunská
Z ostudy kabátek na věšáku,je pátek a sloní boty tlačí,nos rudý nosí kroky ptačí. Sám sobě.
Srdce na dlani dobře schované,pohání kapky bolu a strádání,kýčovitým úsměvem, vyznáním. Snad naposled.
Osudy panenek a panáčků
Osudy panenek a panáčků
Ráno zasténalo svojí drzostí,kladné i záporné částice čeřily vzduch,panenka,co ráda masíčko bez kostí,očíčko vylouplé,nefunkční sluch.
První dnešní příděl zrcadlení,jak jen rubín do šeda může být vybroušen. To co bylo, už dneska není,zase sten,v červenou rozloben.
Záblesk.
Mezi póly
Mezi póly
Do polštáře obrys tváře,dneska ten hodný,ten výš je blíž. Seriózní.
Do polštáře obrys tváře,zítra ten zlý,na roztrhání. Pravdivý.
Důvody
Důvody
Jsou ztemnělí,příběh zní,s tou postavou, právě s ní,kladně nabití,snahou opilí.
Podstata není významná,prolnutí víc než se zdá,spoře odění,uvnitř sevření.
Dobře poučeni,co se má,otázky typu,kdo jsem já,lehce strnulí,světem zděšení.
Malým městem Maloměstem
Malým městem Maloměstem
Strojený v přestrojení,schovaný v nezájmu,tep rodného města slábne,aorta se uzavírá někde ve špinavym podnájmu.
Slýchávám zvěsti o zatnutí v pěsti,o horách z masa stavěných,o stavbách z vypálených cihel. o duších krajně bezedných.
Do konceptu nezapadám.
Iluze nádražní pohody
Iluze nádražní pohody
Na nádraží v žáru poledním,postávají a tiše se smějou,nikdo z nich nechce být poslední,ty žlutý kamínka pekelně hřejou.
Jeden na druhého poočku kouká,každý si střeží svůj výletní plán,uši již postřehli,že něco houká,co to má na hlavě ten ošklivý pán.
Připadá mi to trochu absurdní,tento,tamten, na stejnou věc čeká,není to tak dávno,je to jen pár dní,jen na pár chvil,pak každý jinam spěchá.
Spory o nevinnost
Spory o nevinnost
Už je to hodně dávno,co jsem slyšel trávu mezi prsty růst,od tý doby,co vešlo v platnost,že dítko padlo v plnoletost,přestalo prštet a přestal sem slyšet.
Ptal sem se jednookýho horníka,jakou že má dneska barvu nebe,chvíli na mě koukal,pak na zem namaloval poníka,Řek: "nesnášim tě"Vzkaz pro něj: Hochu,já nesnášim tebe.
Cejtim se,jak vyhřeznutá plotýnka,taky sám, bez svýho kloubního zázemí,Snažim se vyhrát ten boj dvou rozdílných králů,ten,co na zlatém pojídá,a ten,co rád hovínka. Sme na nože.
Polohy sebe
Polohy sebe
Pohyby stěhovavých ptáků,
Na nebi pozoruju,
hudbu kolejnic vlaků,
Zahradní slavnosti
Zahradní slavnosti
Tonik, fernet, chléb. Divné. Už nikdy polomáčené sušenky, ani očička porcelánové panenky. Už nikdy.
Plechový hrneček
Plechový hrneček
Položilas talíř na stůl a řekla vem si,hltal sem každý slovo,co je v něm napsané,Otočila si se a že zlá prý nejsi,jestli někdo,tak ona né.
Cítil sem,jak pan Čas mi pod prsty uniká,letmý výkřik zazněl:"Ach,můj ty bože,"cítil sem,jak zubatá se mě prstíky dotýká,už nejsme takový, jak vidličky a nože.
V tu chvíli chtělo se mi řvát,v tu chvíli nebyl jsem sám sebou,jestli nechceš nebudem si hrát,v tu cvhíli byl jsem tebou.
Chiméra skutečnosti
Chiméra skutečnosti
Je vidět za obzor skutečnosti,
nikdo nic neví,
někdo tuší,
Ano-nym
Ano-nym
Přichází pošťák, je desátá,
nese jak sníh bílý psaní,
psaní,co nemá adresáta.
Utkvělá představa
Utkvělá představa
Včera sem se vrátil pozdě domů,
a v těch tmavých koutech,
v těch paralelních světech,
Tomík a metamorfóza
Tomík a metamorfóza
Malý Tomík má jednu malou vadu, zná jenom sebe,řekne mořský koník a náhle na vše zapomene, ráno se probírá a má hlavu zamotanou,koupí si rohlík a kávu se smetanou,sedne si,lokne si a dumá,co bude dál.
Na věži za lesem dvanáctou odzvoní,odhrne záclonu, z okna se nakloní,zhrbenou postavu slunce ozařuje,Tomík utíká, utíká do pokoje,krovky si podpírá a pomalu oddychuje.
Poletíš a starosti ti přijdou malicherný,Tam nad kopcem, nad městem, sou lidi všichni stejný,jak mravenci, všichni stejný.