Ponožky co mě škrtily....

Byly modré, s červeným lemem..
Prý pro těhotné..
Cha.. Vždyť nebyly s povoleným stehem na kotníkách..
Měly silná oka,
Růžový motýlci plápolaly na patách ..
Kýčovité..
Dětsky odporné.,
Nevábně voněly,
když mi jimi kdosi svázal oči.
Byly lepší než kapesník..
Mé slzy jak hrachy do nich nenásilně padaly..
I já po chvíli kamsi padala ..
Nestačila jsem si dotyčného pořádně prohlédnout,
ale ani poslední detaily jejich odpornosti mi neutekly..
Byla jsem v temné místnosti, plné světla ..
Chtěl mi z nich udělat náhrdelník..
Jak jsem byla bláhová !.
Byla jsem ve smyčce,
ve smyčce strachu a pod vroucím kotlem..
Vždyť ponožky se musí pořádně vyvařit,
jenže on je vyvařil se mnou ..
Znáte to, chcete vyprat kalhoty,
zapomenete v nich občanku .. Připadala jsem si jak ta občanka .. :)
Ovšem brzy jsem své občanství ztratila.
Tvrdil, že mne miluje..
Kdo? Já nevím.. Chtěla jsem přece jen jít domů.
Půlnoční Prahou.. Na rohu se však objevil on!
V ruce těhotenské ponožky ... Ale škrtily.. Moc!

---