Nejsem doopravdy ošklivej

Nejsem doopravdy ošklivej

Není to už sice co bejvalo,

to připouštím

a taky ty mý hnědý oči nejsou už tak velký,

ale když zvednu svý výrazný obočí,

pořád mám pohled donchuána

který svlíkne ženskou do naha.

Nos tak akorát,

a frajerská bradka udržuje obrys obličeje.

Vlasy teď bývaj rychle mastný,

po koupeli jsou však pořád tak hebký

a dlouhý až skoro na ramena, jako dřív.

Pravda, svaly už nejsou co bývaly,

na ramenou ale pořád zůstaly.

Ruce jsou od života pokryté jizvami.

No, alespoň vypadám jako tvrďák.

I když se trochu hrbím,

jsem pořád chlap jako hora.

Bohužel nejen na vejšku.

Ten metr devadesát je sice fajn, to jo,

ale i tak těžko kompenzuje metrák a půl živé váhy.

I když při velikosti toho těla to ještě pořád není tak moc.

Jo, připouštím, to břicho je děsný

a když sedím, prsa mám skoro větší než moje žena,

ale když zvednu ruce a zatnu ty svoje kladiva,

není to skoro vidět.

Ruce mám silný a pořádně dlouhý.

Dosáhnu v pohodě na strop.

I nohy mám dlouhý a silný.

Kdysi jsem běhal 3 kiláky každej večer.

Je to už dávno.

Je pravda, že přes stehno teď mám co někdo v pase.

I když pořád jsou to z poloviny svaly.

A ty lejtka, to je skoro čistý maso.

A noha dvanáctka, to už něco vypovídá

(i když co se říká, přece jen není tak úplně pravda).

Jen ta kůže už prostě není, co byla.

kdysi tak hebká a všude dokonalá.

Objevují se malý vady a flíčky,

ale na nudapláž nechodím tak co.

Jedno přísloví říká:

Krása je jen na hloubku kůže,

ošklivost jde až na kost.

Něco na tom bude

a já mám kosti v pořádku, tak co.

A když jsem teď začal znova cvičit,

třeba si to svý velký tělo

tady na tom zatraceným světě

ještě pořádně užiju.

Vždyť není tak úplně špatný

a i když rozhodně je co zlepšovat,

balit holky už dneska stejně nemám ve zvyku.

Tak proč bych se těma drobnostma trápil?