Funus na druhou

Je osm minut po dvanácté

večer, samosebou

kdo by psal poezii po obědě

Klepu se zimou

ve svetru v přetopeném pokoji

velikosti M a 8,5 metru

Byla jsem pracovat

pálí mě v pažích

lopata od hlíny u výtahu

Připadám si tajemně

nebezpečně, možná trochu

vykopala jsem dva hroby

Odhrnula nejdřív sníh

splynula s tmou po půlnoci

čtyři svetry a kabát, zima

do prvního pohřbívám kdyby

do druhého co když

a jděte sakra spát

Hrnu zpátky sníh

na svíčky kašlu

zapálím si cigaretu, taky oheň

Nějaká ženská venčí čokla

dělá, že na mě nezírá

jako kdybych to neznala

Jsem doma, piju kafe

od sněhu mám mokrý vlasy

a od soli i řasy

Pohřby jsou tak smutný

co když se stane

že moje kdyby vylezou

Sakra, jsou zase zpátky

zombie smradlavý

musím je pohřbít hlouběji