Hříšná

Hluboký nádech. Chtivý pohled a koordinovaný pohyb rukou. Shluknutí slin, polknutí. Osvobodím je všechny z toho šustivého sáčku, nadšeně vyskákají ven, potěšeni nabytou svobodou.
 Á ano, jsem jejich osvoboditelkou. Ne.., ještě chvilku... Ještě to chvilinku vydržím... Napnu všechy své smysly a odolám... Otáčím se a zdánlivě se věnuji něčemu jinému. Mám přece tolik práce, nemohu neustále pouze ukájet své chtíče. Už tak tomuto tématu obětuji hory vteřin a minut, jež mi byly dány. Žízeň. Ano, mám žízeň, měla bych se napít, udržovat svůj pitný režim... Sklenici a vodu. Kohoutek... Ne! Nedívej se tím směrem. Pevně tlačím oči hloub a hloub do očního důlku.  Ignoruješ přece ten  (otevřený!)
pytlík. Není tady. Neexistuje. Možná jen levituje v nějakém jiném časoprostoru, v jiné dimenzi, ale není tady, neleží před tebou, slastně rozvalený a čekající, až si ho vemeš. Provokatér. A není tu. Vůbec jsi si ho dnes nekoupila, s hlavou plnou výčitek. Ani jsi nepostřehla, jak tě všichni kolem sledují. Proto jsi raději koupila ještě některé ty běžné věci, jako mléko, chleba, mouku a žvýkačky. Nešla jsi přece jenom pro ně, kdepak, máš přece vcelku normální nákup. Prodavačku jsi málem zadusila pohledem, jen aby neměla nějakou nemístnou poznámku... A pak jsi přece pro jistotu musela ten balíček otřít rukávem svetru, protože ona se ho při markování tvého nákupu samozřejmě dotkla. Jak nechutné! Jdeš se napít. Ale pak...
Prsty nedočkavě popadnou toho nejbližšího z nich. Nejprve vyklouzne, mrška malá, ale hbité prsty ho vzápětí čapnou, adrenalin dosahuje kritické hranice, chuťové buňky přešly z valčíku na rychlé a vášnivé tango. Ještě polknutí, aby se do papulky vůbec vešel. Neodolám a mezi palcem a ukazováčkem zmáčknu to jemné tělíčko. A pak už rychle, rychle rovnou k mé puse. Při prvním ukojení své dlouhodobé touhy se moc nezabývám otázkou, jak. Proto ho vložím do pusy a nedočkavě rozkoušu. Rázem ze splynutí jeho gumového těla a mých slin vznikne slaďounká šťáva, kterou několikrát převalím po jazyku, abych danou chuť opravdu naplno vychutnala. Mňam... U druhého kousku si už počínám trošku promyšleněji, nejprve lehce ukousnu hlavičku, ... potom pravou nožičku, věděli jste, že pravá bývá lepší než levá? Ale ucho je lepší levé, jsou v tom zřejmě nějaké podivné čáry a kouzla. Také záleží na barvě. Na velikosti v tomto případě ne, je všeobecně známo, že jsou všichni stejně velcí. Ale důležitá je barva. Záleží však jen na vás, s jakou příchutí svého oblíbence spojíte. Za výtečnou lze považovat kombinaci jahod a červeného medvídka, tonik je lepší se žlutým a trocha něžné erotiky... no, ta chutná nejlíp s jakoukoli příchutí..)) V tomto krajním případě však záleží také na příchuti vašeho partnera.Takže se doporučuje ho před “požitím” omýt, přičemž mě napadá, že medvídková koupel by taky nemusela být špatná, píši si, avšak riziko přeslazení je v tomto případě opravdu vysoké... Nabízí se otázka, jaká chuť je nejlepší... Zřejmě ta, co dráždí nejvíce. Já osobně tu svíravou chuť nejvíc vychutnám na bříšku. Totiž když jazykem krouživými pohyby rozpouštíte jeho bříško. Chce to pořádnou dávku soustředění. A šikovný jazyk. Ale stojí to za to. Záleží však také na mojí náladě. Je důležité nedat jim najevo, že je tak strašně moc chcete. Stejně jako jste vy nažhaveni na ně, musí se i oni těšit a toužit po vás. Nezapomeňte také na to, že jste na tom značně lépe než oni. Vy přece máte celé jejich tělo, celé tělo každého z nich. A oni? Mají jen ústa. Ani polibek ne, pokud... (A to je opravdu mé tajemství, tak pšt...) Totiž pokud neuchopíte medvídka za nožičky, neolíznete hlavičku a právě jí pak nepřejedete po vašich ústech. Lechtá to. A je to mimochodem také dobrý způsob, jak provokovat svého partnera, pokud tedy nejste až takový sobec, že si svoje medvídkové orgie necháváte pro sebe. Ale zpět. Gumáček je totiž v nevýhodě, jelikož se chudák setká nanejvýš s vaším jazykem, možná ještě s hrotem zubu, uznejte, že když už je méďa na cucky, moc toho nevnímá. Proto vychutnávejte svoji převahu. V některých krajních případech dochází k tzv. mišmaši, který zažijete na vlastní kůži ve chvíli, když smícháte několik barev najednou. Věřte, chutná to zajímavě, vlastně nemůžete vychutnat pořádně ani jedno z těch slaďounkých tělíček, co máte v papulce. Někdy je ale takový úlet nutný, to přiznávám. Kdo neokusil, nepochopí. Přesto bych ale doporučovala si je vychutnávat po jednom... Až moc silá grupa... To by mohlo stačit, nemyslíte? Slintám. Možná jsme na tom podobně. Tak se mějte medvídkově.