Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAnděl
23. 02. 2001
0
0
456
Autor
Jaja
Na konci cesty kostel stojí,
mezi poli sám a sám.
Dávno se lidé v něm nemodlejí,
a tak na vršku stojí dál...
... A kolem dokola hřbitovní zeď
a za zdí šedé kříže,
na hrobech květů změť,
mrtvým jak železné mříže.
A mezi hroby dívka chodí,
dlouhý bílý jí vlaje šat.
Jak anděl co světem bloudí,
když žádný ho nechce milovat.
A PROTO VŠEM CHCI KOUSEK LÁSKY DÁT!
tak až ji zase uvidíš, prostě ji vem za ruku a odveď ji mezi lidi... otevři jí oči, aby viděla... že svět je plnej andělů a smíchu a kytek a sluníčka... a že nám umí být krásně...
A za ten kousek lásky, který připadá mě, ti posílám jiný, stejně duhový... :o)
musim rict, ze je hrozne moc podobny jedne pisnicce o te vile, co umrela a vsem davala lasku... coz je trochu na zavadu. Napsany to neni spatne, jen si dej pozor na "nemodleji" - ma to byt nemodli a ten vyraz tam pusobi trochu krecovite (ale sama vim, jak je nekdy tezky neco zrymovat :)).
Jinak te vitam mezi nami... tesim se na tvoje dalsi dilka :))
a to poselstvi je pekny :))