Pocit

Jen slova, která nemají pro každého význám ... Žádné umění, žádné hříčky...pouze pocity bez hlubší kličky

Připadala si jak z jiného světa. Čas byl ten kdo byl chvíli s ní pak zas proti ní. Hodnoty ztrácely na cennosti a to co bylo dřív důležité klesalo na žebříčku stále níž a níž. Priority dříve získané se staly laciným standartem.
Duše bloudila a opět hledala své místo. Srdce ji následovalo. Jako už tolikrát. Nemá cenu se opět ptát kdy bude konec. Kdy to skončí a nastane klid. Nemělo cenu nic. Pomalu se smiřovala snad se vším na světě. Nalezala logiku i v tom v čem nebyla. Jako pomatená či zmatená? Jen těžko definovat. Byla chvíle, smířená se vším a odhodlaná příjmout i vlastní smrt. Upadala stále níž a netušila zda ještě někdy spatří východ slunce s nadějí a touhou jako dřív. Přestala věřit, že by snad mohla opět hlídat něčí spánek. Přestala věřit, že by snad mohla ještě někdy milovat.
Její největší přítelkyní se stala přetvářka. Sváděla ji a stále hlouběji se ji dostavála pod kůži. Jako krásná, ale laciná děvka. Nikdy nechtěla víc, ale brala hodně. Brala víc něž sama mohla dát...bez ostychu. Útěchou ji byl falešný pocit klidu a lhostejnosti k tomu co tolik milovala, chránila a za co chtěla bojovat...Nejúpřimější byly jen slzy v jejích očích ...

---