Slova

i vy debatéři :c))) zase jedna kapitulace :c)))) Falko !!!

:o)))))) Jsi moc moc krásnej človíček, úsměv si nenechám jenom pro sebe, zároveň vracím i posílám dál :o)) Hezký den :o)

Vždycky máš na výběr, nemusíš bojovat... Stačí sáhnout po jiných slovech a můžeš uzdravovat krvácející rány ve svém okolí... Vždycky záleží jen na nás, jestli do toho boje půjdeme. Přeji všem šťastný mír :o)

Teoreticky s tebou souhlasím. Ale co v případě, že jsi do téhle války zatažená tím, že na Tebe někdo zaútočí ? Vyznáváš řešení "on do mne kamenem, já do něho chlebem" ? A nebo když někdo zaútočí na Tobě blízkou osobu ... . Také do toho boje nepůjdeš? Stoprocentně s Tebou však souhlasím co se týče těch "uzdravovacích" slov. :o)

Hmm, když se nad sebou zamýšlím, tak někdy se opravdu strhnout nechávám, ale nejsem za to na sebe pyšná... Víš, já moc dobře znám, jaké to je, když na sebe lidé křičí a když si slovy ubližují a vím, že takhle já se chovat nechci... A nemusím, stačí si to v té chvíli uvědomit... Divil by ses, jak to často až zázračně působí, když místo na křik odpovídáš klidně a s láskou a používáš slova, která nechtějí zraňovat, ale skutečně vysvětlovat... Lidé se dokáží měnit k lepšímu, ale ne sami od sebe, někdo jim musí dát šanci to udělat. A pokud na to nepřistoupí a hloupě křičí dál, potom není důležité se toho účastnit...

Uf, uf, těch myšlenek jsi na mne vychrlila trochu moc najednou, ale pokusím se reagovat na každou zvlášť. Je rozdíl "nechat se strhnout" a cíleně s rozmyslem za něco bojovat. Nejednat v afektu je samozřejmě důležité. Mnohdy jen ta zašeptaná slova, dokáží zraňovat víc než ta vykřičená. Svojí reakci na "křičícího" oponenta musíš přispůsobit jeho chápání. Uznávám, že čím víc člověk řve, tím víc v očích svého okolí snižuje svoji inteligenci, ale jak se vyrovnáš s inteligentním útočníkem, který bude mluvit klidně, potichu a zraňovat bude o to víc ? Na hrubost, faleš a zlo lze podle mne jen stěží reagovat s láskou (to v dějinách lidstva dokázalo jen pár lidí a většinou dost špatně skončili). Lidé se jistě dokáží měnit k lepšímu (i horšímu), je však třeba je přesvědčit, že to sami chtějí. Dát jim pouze příležitost mnohdy nestačí. A k té poslední myšlence - když se k útočníkovi otočíš zády, tak spor sice ukončíš, ale nevyřešíš ho. - jenom doufám, že si Tě touto diskuzí nepopuzuji proti sobě :o). Tvých názorů si vážím a Tvojí tvorbu bedlivě sleduji ;o)

Myslela jsem to leckde trošku jinak, ale v zásadě si rozumíme. :o) Pokusím se ti odpovědět na tvé otázky... podívej se na ně se mnou: jak se vyrovnáš s inteligentním útočníkem, který bude mluvit klidně, potichu a zraňovat bude o to víc? Odpovím si v duchu, co od toho člověka chci. Aby mi porozuměl? Převědčit ho o tom, že můj názor je správný? Proč? Proč naslouchat slovům, která mě klidně a potichu zraňují? Proč vysvětlovat své pravdy někomu, kdo mě zraňuje, přestože je dost inteligentní, aby si toho byl vědom? Proč se před takovým člověkem obhajovat? Ztrácet tak síly, které se dají využít mnohem lépe... Jak se s ním vyrovnám? Možná si uvědomím, že pro mě nemá žádnou hodnotu takovému člověku marně něco vysvětlovat a půjdu se věnovat důležitějším úkolům... Hrubost, faleš, zlo... to je příliš složité téma... hodně lidí je hrubých a chová se zle, aniž by si to uvědomovali, aniž by cítili, že jednají špatně... často si to dokáží uvědomit, když jim jemně naznačíš... Držím se toho, že stačí dát jim příležitost. Když jdeš po ulici, potkáváš tolik tváří, které jsou zamračené nebo jen unavené a povadlé... říká se tomu, že se tváří normálně... Téměř pro nikoho není normální jít a usmívat se... Stačí, když jdeš proti nim a usmíváš se... Díváš se jim do očí a kolem tebe cinkají zvonečky... Kybys viděl tu změnu - tolik lidí se začne také usmívat, prostě jen proto, že si uvědomí, že to jde! Stačí dát jim příležitost - jdou dál a usmívají se a lidé, které potkávají, se také začnou usmívat... šíří se to jako lavina a přitom stačil jeden člověk... já věřím na lidi a na to, co je v nich... dokazují mi to neustále, třeba právě těmi úsměvy... A k tvé poslední poznámce - je opravdu tak důležité každý spor vyřešit? Co když během toho hovoru přehodnotíš jeho smysl, když poznáš, kdo proti tobě stojí, a prostě si uvědomíš, že získáš víc, když nepovedeš nesmyslnou válku, ale ustanovíš mír, byť za cenu toho, že nebudeš prohlášen největším válečníkem... Někdy je to prostě o tom, uvědomit si, co je skutečně podstatné a o co usilujeme... Diskuzí si mě proti sobě nikdy nemůžeš popudit, jenom nesmíš křičet a nebo zraňovat, ale to bys poznal, protože bych opustila bojiště, nemám zbraně ráda :o)

No, Falčí, asi mi nezbude než kapitulovat :o). Při čtení pátého odstavce jsem se chtě nechtě začal usmívat a o to Ti asi šlo, že ? Myslím, že tahle diskuze nebyla sporem, neboť rámcově spolu asi souhlasíme, jen máme každý trochu jiné řešení. A to je dobře, protože jinak by to byla na světě hrozná nuda :-)). Potěšila jsi moje lehce cinické (a přiznám se i trochu bojovné) srdce a za to Ti děkuju. Posílám Ti ten největší úsměv, který dokážu na své anonymní tváři vykouzlit. :)

viz Falka

Děkuju, že píšeš o všech krutých lidských pravdách, které se tak snadno skrývají v povšechnosti, Hádku... Přeju Ti, abys bolel co nejméně. Jo a Líbí!

Díky všem ! Každý z nás v té válce bojuje. Tahle válka nikdy nekončí. Čím je však člověk starší, tím lépe snáší rány od útočných slov. A také méně krvácí. Přeji vám šťastný boj. :o)

tip, pěkný začátek a gradace, řve to o usmíření !

Jo, líbí se mi že to tak pomalu začíná a pak se stupňuje i ten řev na konci, taky TIPuju

Tak tohle si u mě říká o tip.

Blazinkove...

ja tipovat nebudu, i kdyz uznavam ze to ma co sdelit.

A budeš taky bojovat? A čím? Jaké zvolíš zbraně? Ta válka je i o tobě... máš sílu ji změnit... víš to?

..... když vono to člověka někdy nutí táááák reagovat.Tip.