Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semarně
17. 02. 2006
0
0
1028
Autor
joulie
čekám..
s hrnkem ještě teplé kávy
z níž kouř už pomalinku nestoupá
..čas se vleče jako nikdy s tebou..
hle... zapomněl sis brýle na skříni..
hlupáčku, bez nich jsi poloslepý..
čekám..
na stole jsi nechal zbytky od oběda
zaschlé kousky brambor pokrývají dno talíře
co jsme dostali k výročí
tuším, že něco je jinak než mělo být,
ale kdepak... vždyť pozítří přijedou vnoučata..
čekám..
bojuji sama se sebou a nechci přestat čekat
vždyť říkals´ že se vrátíš..
a ty se přece vždycky vrátíš
čekám..
a najednou vím, že marně..
taky není špatná
jen je z ní moc cítit ta... nepravdivost, myšleno: zprostředkovanost
Sálaní zimní deprese na mě působí, čakám na něco co mě rozveselí a najednou vím, že čekám marně.
trochusatori
17. 02. 2006
ale jooo....je to opravdu srdceryvný, docela sem se do tý dámy vcítila....na muj vkus by tam nemusely bejt ty posl dva řádky, stačí tak prolog....ty řádky to moc ohraničujou významově a dojmově hlavně