Písmák přepjatá noc
přepjatá noc
stál jsem na balkoně
a kouřil marihuanu
kouř mi zdlaní klesal na zem
Už rád
Uvěřil jsem nízkým slovům
ale mnohdy i věcem
těm které jsem si představoval
a nechtěl jít za ně
Větru se dám
Do Tvých rukou větře
Není tu potřeba
ztratil se význam ticha
a já se prostírám do spánku
Cestou z knihovny
Cestou zknihovny
lomený křik o hroty ulice
stojím a tiším ho zřídkakdy
pitomě možná ve chvíli, kdy nejvíce
lůja
Lůja
Zkusím to sám
úplně sám čelit sobě
Kčemu je mi kolmá víra
tolik ještě skučím
Tolik ještě skučím
Mám jen tělo a krev, nemám duši.
Hodím si ostřím na radost,
Že úsměv jiným tolik sluší,
Nevim
Pivo a víno na stole
Pocit, že žijeme je báječný,
Pak už jsou jen okamžiky prodchnutí,
Kdy svět je knám rukama netečný
Bez boha
Bez boha
Jen uchlácholit mě mají řeči,
Že jsem přece jen milován,
Že i přede mnou někdo klečí,
Pokaždé
Pokaždé
Ulomí se kus smutku z nebe
A padne před člověka,
Jež otrhanou vírou sám v sebe
Za to pa...
Zase můžu
Otevřít si okna očí a dýchat jimi vzduch,
Aniž by se rozpadal můj ideál lásky –
Jen směšně uzpůsobený, aby až hejno much
Za pět minut
Kdo se hne
Číst jen tak slova na bílém
Je mi vážně trapasem,
Ačkoliv tápu, hledám drahokam
Splyne s ránem
Splyne s ránem
Skončí den. Usnou oči v mém náručí,
Jejich stříbro spadne mi do dlaní,
Má ústa plavé vlasy obtočí
Jen koukání
JEN koukání
Jen jsme v sobě plavali očima.
Na dotek jsem cítil vůni lásky.
Křehce se snášela vzduchem,
Sluníčko
Sluníčko
Osleplý dívkou na dálkách
Mažu si chleba tlustej a sladkej.
Udusit se jím a potěšit něčím sladkým.
Kouřem
Kouřem
Pro Lidušku
„Bohužel“ řekla a pohledem sjela na stůl.
Upil jsem se k dramatickému snění
První poslední
Prvá poslední
Než se rozední chvíle našich cest,
Projdem skrz zkrášlené výmolky smutků
Jimiž mnoho z úst nechá se smrtí svést
Holka mezi všemi
Pro holku s očima vykoupení
Rty slabounce stisklé mé jsou u ní
Když ránem smetanově mlha teče
Vopice
První byl Kerouac
„Koukejte. “ rozmách jsem se rukou do prostoru a loknul si vína. Rozlilo se mi po hrudi a pár kapek nezvučně třísklo o zem.
„Hej………….
Klára
Na hvězdách
Pousmál jsem se a snažil se vmotat si její ústa, její oči do paměti a přetvořit si je v obraz věčnosti a lásky. Nebe kypělo tmavě modrou a padalo na mé pohledy.
Byla krásná. Šli jsme pomalu.