Budíky na půl osmou

Rukama dotýkáš se stropu

bílýho jako tvoje tváře

dávno si ztratila jeho stopu

a včera ses vytrhla z kalendáře

Nohy máš v teple a teď už víš

k čemu jsou pohádky před spaním

a další ráno pak nezaspíš

a nejspíš se probudíš s přiznáním

S přiznáním omylů včerejší temnoty

že bylo to hezký  a tak dál

a jestlits to správně pochopila

Že jste si zkrátka ňák padli do noty

a možná by se ten večer neudál

kdyby ses jen tolik neopila