Strach I.

První ze dvou starších básní... rok 1999

Svírám se v obávách v uších mi skřípe, odraz mé duše zblázněné, co na hlavu sype, si popel a prosí Tě za odpuštění. Démoni strachu mi křepčí před očima a vysmívají se mi život je divočina kde ztracen jsem navždy. Malý chlapeček uprostřed vzrostlých stromů, co se bojí a volá Tě, chce domů, chce se Ti stulit do náruče, chce k Tobě... Zmatek tu krouží, jak sup nad mou hlavou, pokrytou pokáním, a slzy tu kolem mne plavou, jak kuličky ve vzduchoprázdnu mé lásky. Malátnost přikrývá oči co po Tobě touží a chvějí se jak pápěří do větru puštěné, hyeny v křoví již smějí se, v očekávání smrti z nenaplnění.

---