Život není z cukru

Bubliny jsou tak krásný...průhledný...vidím jich tisíce, malý bublinky v duhových barvách. Nejsou vlastně ani duhový, spíš modrý. Jo modrý, to na ně sedí. Vznášej se v prostoru a ta modrá má tolik odstínů. Cejtím se dobře. Tak dobře, jako už dlouho ne.Sakra, co se děje!?! Jsou čím dál víc průhledný a vidím jich míň a míň. Do prdele, vypne někdo ten budík. Tak fajn, musíš se přemoct sám Danny. 5 ránno, celý město se probouzí, ulice ožívaj a i ten vzduch je v jindy nerozdýchatelným smogu jakoby jinej, svěží, voňavej.Slušnej chlap má chodit do práce, aby uživil sebe a rodinu Danny, a ne flákat se po ulici s partou kamarádů, co to s tebou stejně nemyslej vážně, říkala vždycky máma. Kolikrát jsem tohle slyšel, tisíckrát nejmíň a stejně si z toho jenom dělal prdel. Moc mi chybíš mámo, tak moc! Je to už dávno co jsem naposled viděl tvojí vrásčitou tvář. A ty brázdy ve tváři si měla beztak z těch věčnejch starostí o mě a o bratra. To byl ale grázl od jakživa. Už na základce s ním byly samý potíže, na střední začal s chastem a trávou, pak jel v perníku. Ve škole si byla pomalu častěj jak doma, pořád si tě tam volali kvůli tomu kreténovi. Pamatuju si na tvý příchody domů. Na to, jak sis sedla ke stolu a vzala pletení z toho velkýho proutěnýho koše, co stál vždycky pod oknem. Pak si začala plíst nějakej svetr nebo podobnej nesmysl, do kterých si mě pak navlíkala a ty si začala brečet mámo, ty si potom, co ses dozvěděla o dalších problémech, který způsobil můj podělanej bratr, vždycky brečela, tekly ti slzy a tvý oči byly plný útrap a starostí. Někdy, když se mi zdaj sny, tak ty oči vidím a jsou pro mě noční můra. Jděte někam, bezmoc je to nejhorší na světě, žádnej horší pocit neexistuje! Já ti přece nemohl pomoct, byl jsem malej kluk, kterej věděl o životě hovno. Marný snahy o útěchu, vždycky si mě odstrčila a dělala, že se nic neděje. Máš hotový úkoly Dane?? Vem si večeři a jdi spát. To bylo jediný, na co ses zmohla. Nic ti nevyčítám, mohl za to on. Kdybych mohl, rozbil bych mu hubu. Měl bejt po kom, otec byl stejnej hajzl. Uchlastaná troska, která po mým narození sbalila kufry a šla na lepší, jak sám říkal. Já o něm slyšel jenom z tvýho vyprávění a od cizích lidí a ty ohledy na mý city narozdíl od tebe nebrali. Lepší bejt sami, než aby ti bral i to málo peněz, co si vydělala v tom malým kanclíku jako účetní. Kdoví kde je vlastně bratr teď, jestli je vůbec ještě na tomhle světě a nehnije už v pekle, kam patří. Za to vím, kde si ty mami. Jak dlouho jsem tam vlastně nebyl ?? Musím tam zajít, nikdo jinej tam ani nepáchne. Drahý příbuzenstvo, kterýmu šlo jenom o ty prachy, o nic jinýho, teď jsou zdechlý i zajít tam a dát ti na tu kamennou desku pár kytek. Hmm, bude 6, co se dá dělat, vstávat a zase jít makat. Měl ses učit hochu, to bys těžko skončil jako pomocná síla v kuchyni jednoho pajzlíku na kraji Prahy. Kariéra, fakt ty trotle.Ale co, lepší než se flákat ve Zlatý perle nebo podobným pajzlu jako Peety, Kudla, John a celá ta partička mejch jakože kámošů. Jediný, co mě ještě drží je Marci. Ta holka je pro mě všechno, nejvíc na světě pro mě tenhle člověk znamená a kdybych mohl, seberu se s ní a vypadnu pryč z Prahy už napořád!!Ale co ti brání kriple?? Nic, jenom máš strach o tu pitomě placenou práci, co tě stejně nebaví a byt, co stejně není tvůj. No nic, dneska si to užijem, jen co vypadnu z kuchyně sednu na metro a pojedu za mojí láskou. Jenom přežít směnu a budu v suchu...Co na mě troubíš kreténe?? Fajn už jdu,neboj, zelenou umím poznat........................................

---