DOPIS

            Tento dopis jsem původně před rokem chtěla předat bratrovi mého přítele Kamila, kterého jeho bývalá přítelkyně připravila o veškerou víru a sílu bojovat. Být po sedmi letech podveden bolí. Ani to, že svému na alkoholu závislému otci dávno neříká tati, tolik nezranilo jeho duši. Přišla těžká rána a já chtěla pomoci.

Míšo,

chci, abys věděl, že ti tohle všechno nepíšu proto, abych tě ponížila, nazvala labilním člověkem nebo abych si zkusila, jestli mám na novinařinu. Píšu ti tohle všechno proto, že jsou v tvém okolí lidé, kteří trpí tím, jak se cítíš, jak celou věc bereš a jak mentálně přemýšlíš.

Možná, že se směješ, protože ti píše holka, které táhne na sedmnáct, nic si v životě ještě neprožila, je naivní a vůbec tě nezná. Ano, je to pravda. Vůbec tě neznám, ale vím o tobě dost, i když jsem s tebou prohodila jen pár vět. Sám dobře víš, že člověku, kterého něco trápí, se pomůže vypovídat. A Kamila trápíš ty. Protože mu na tobě záleží. A jsem ráda, že to v sobě nedusí a svěří se mi s tím. Ví totiž, že jsem člověk, kterému může věřit a který mu chce pomoct.

            Znám dobře lidi jako jsi ty. Každý den se s jedním takovým člověkem setkávám. Je to moje máma! Oba máte stejný problém. Rozdíl je však jen v tom, že moje máma staví na vrchol svého žebříčku smyslů života zaměstnání, zatímco ty lásku. Možná to vyzní, jako by mámě nezáleželo na rodině, ale záleží. Moc. Přesto však pro ni život přestává mít smysl, když přijde o zaměstnání. Vím toho o bezesných nocích, litrech slz na tvářích a myšlenkách na smrt víc než si myslíš. Ty i Kamil. Každý z nás si prožil chvíle, na které by nejraději zapomněl. Stejně jako ty máš pocit, že už nikdy nenajdeš ideální holku, protože o tu už jsi přišel, tak stejně má moje máma pocit, že už nikdy nenajde zaměstnání, které by jí vyhovovalo a uspokojovalo po psychické stránce. Má pocit, že už nenajde místo, které by jí vnitřně naplňovalo. Stejně jako ty nechceš jen tak nějakou holku, která se náhodou objeví, protože víš, že by to nemělo budoucnost a nebyl by jsi spokojený, stejně tak máma nenastoupí do zaměstnání, kde by měla dělat něco, co jí nebaví a kde by k práci ještě navíc chtěl nadřízený sexuálně uspokojit.

            Myslíš si, že jsi na tom hůř? Určitě, protože moje máma by taky určitě řekla, že je na to hůře ona. Je to relativní. Nechci tvrdit, že má život za sebou, ale ty ho máš před sebou, i když si myslíš, že s černou budoucností. Myslím si, že jsi toho už hodně překonal. A taky si myslím, že se dá překonat i tohle. Není to tak dávno, co jsi spadnul do tvrdé reality a na vyrovnání je potřeba hodně času. Když máma před rokem přišla o práci, byla na tom hodně špatně. Určitě víš, jak to myslím. Nikdy nezapomenu na hysterické záchvaty, proudy slz, nadávky na život… Možná to vypadá, že se z toho snažím udělat román, ale píšu to všechno tak, jak to cítím. Život je nefér, ale musíš se ho naučit takový brát. Tak, jak se o to pokouší moje máma, která taky pořád hledá a nenachází. Jsem na ni hrdá! Za to, že se snaží se vším vyrovnat, za to, že bojuje! Byly samozřejmě doby, kdy už bojovat nechtěla, protože si myslela, že to nemá cenu. Taky má dvě možnosti na vyřešení tohoto problému. Jedna z těch možností je snadná. Že je snadná, je však její jedinou předností.

            Pamatuj, že všechno, co se děje, má nějaký důvod. Každý konec je začátek něčeho nového! Všechno chce svůj čas, tak nesmíš čekat, že všechno během pár měsíců přestane bolet a trápit srdce. A hlavně věř, že přijde ráno, kdy zase budeš mít proč vstávat a přestaneš si myslet, že na světě není nic, co by stálo za to, abys vůbec otevřel oči.

            Doufám, že jsi to všechno pochopil tak, jak jsem to myslela, že vydržíš a nezpůsobíš ostatním bolest, kterou sám tak těžko snášíš. Věřím, že se naučíš, že skutečně dokážeš všechno překonat, že máš v sobě sílu a že opravdu máš svou cenu.

                                                                                                          S láskou Bára

PS: Jednu už jsi byl postaven na startovní čáru, a tak i když nebudeš první, zkus aspoň doběhnout do cíle.

            Nevím, zda by těchto pár vět dokázalo pomoci. Míša si tento dopis nikdy nepřečetl. Nestihla jsem mu ho dát. Jeho rozhodnutí přišlo dřív. Vzal si život, protože přestal věřit. Ztratil naději. Moje máma věří pořád – už dva a půl roku. Modlím se za to, aby nepřestala…