Eden

Eden

       Tmavým tunelem projíždělo metro. Všechny tři vagóny byly prázdné. Starý strojvedoucí to dobře věděl a proto se naposledy rozhlédl. Metro s rachotem zastavilo uprostřed tratě. Starý muž nedbalým znuděným pohybem vytáhl z kapsy mobil, vypnul ho a hodil někam za sebe. Potom se pomalým krokem vydal k nejbližším dveřím. Otevřel je.
S námahou přeskočil na protější rampu. Přitiskl se ke zdi a pomalu procházel kolem stříbrné vlakové soupravy. Jednou rukou se přidržoval a druhou šátral po mramorové zdi před sebou.
Udělal ještě pár kroků a pak se náhle zastavil. Ohmatal si ještě ono místo a pak zašátral rukou kdesi v náprsní kapse starého kabátu. Tady je to!!
Po chvilce vylovil ohromný svazek klíčů. Chvíli si ho prohlížel a potom vybral malý klíček ve tvaru srdce. Druhou rukou sjel po zdi a zastavil se asi ve výšce jeho pasu. Byla tam malá klíčová dírka.
Vložil do ní klíček a pomalu dvakrát otočil. Poté celý svazek schoval zpátky na své místo.
Ozval se zvuk odemknutých dveří. Klíčovou dírkou prosvítalo zvláštní zlatavé světlo.
Dveře se pomalu se skřípěním otvíraly. Na mužovi nohy dopadalo zlaté světlo vycházející ze dveří. Dveře se otevřely a muž vstoupil..
Rozhlédl se a nasál čerstvý vzduch. Svlékl si starý kabát a pověsil ho na větev statného dubu vedle něj. Chvíli se rozhlížel. Modrá obloha bez mráčku, rozkvetlá louka všude kolem něj, husté tmavé lesy v dálce. A před ním důvěrně známá pěšina dolů z kopce.
Protáhl se a cítil, jak se do něj vlévá nová chuť do života. Pomalu a rozvážně vykročil směrem po pěšině.
Před ním v dáli se už začali objevovat obrysy prvních chalup. Staré a potrhané doškové střechy do něj však vlévaly chuť ještě víc si pospíšit. Než dorazil do vesnice přestaly ho bolet klouby. Nemohl se dočkat!
Před vesnicí si hráli děti. Jakmile ho uviděli, zamávali mu. Muž jim pozdrav oplatil a nahlédl do první chalupy.
Na posteli seděla žena a krásně se usmívala. Objímalo ji pět malých dětí a všechny se smály.
Muž zavřel dveře a nahlédl do další chalupy. Jeho nadváha zatím zmizela.
Na otrhaném hnědém gauči seděl starý pár. Tulili se k sobě a z jejich obličejů se dalo vyčíst štěstí, co právě cítili.
Zavřel a vykročil rázným krokem k další chalupě. Vzduch voněl. Slunce svítilo a hřálo. Z vlasů mu zmizela poslední šedina.
K chalupě, ke které právě mířil, seděl u dveří stařec s dlouhými bílými vousy po kolena. Před ním sedělo šest dětí. S otevřenými pusami bedlivě naslouchaly jeho vyprávění. Muž nahlédl do chalupy. Jeho nadšení stále rostlo jako jeho svaly.
V malé chaloupce byla mladá dívenka. Právě v tom okamžiku, kdy nahlédl se jí podařilo otevřít balení bonbonů. Rozkutálely se všude po podlaze. Dívenka k jednomu přiskočila a strčila si chlupatý bonbon do pusy a zasmála se.
Muž se taky zasmál a z jeho obličeje zmizela poslední vráska.
Cestu k další chalupě mu zkřížili další chlapec a dívka. Kluk dohnal dívku k chalupě a vlepil jí uslintanou pusu. Ta se mu vytrhla a utíkala někam k lesu. Muž se usmál. Pamatoval si na to.
Otevřel dveře další chalupy. Na posteli se miloval mladý pár. Potichu zavřel dveře, aby nerušil.
Pěšina vedla dále do lesa. Vzpřímeně procházel hustým lesem. Nic ho nebolelo. Omládl. Stále však nenašel, po čem tak toužil.
Cestička ho dovedla k rozlehlému jezeru. Břehy jezera lemovaly vyhřáté písčité břehy. Jezero kolem dokola lemovaly husté zelené lesy, jako ten, kterým přišel. Voda byla tak čistá, že by se dalo dohlédnout na dno. V dálce se tyčily vysoké skály. Na hladině se odráželo zapadající slunce. Věděl, že nemá mnoho času.
Vedle něj seděl mladý pár a líbal se. Kolem nich pobíhalo malé dítě.
Zul si boty a přehodil si je přes svalnaté rameno. Pomalu se brouzdal na břehu jezera. Teplý písek ho lechtal mezi prsty. Už začínal ztrácet naději, když... Uslyšel tu povědomou písničku. Slastně se mu zarývala do uší. Rozběhl se k blízkým skalám.
A potom ji uviděl. Jeho krásnou vílu jako ze sna. Její vlnitý vodopád ryšavých vlasů rámoval její krásný obličej. Její velké modré oči se rozzářili a na rtech se jí rozlil nádherný usměv. Vstala a pomalu mu šla naproti. Její štíhlou postavu hladily tenké modré šaty nad kolena. V těch se mu nejvíc líbila.
A pak si padli do náruče. Dlouho se objímali a líbali. Milovali se. Jen příroda kolem byla svědkem jejich hluboké lásky.
A pak jako už mnohokrát ho beze slov chytila za ruku a vedla k onomu statnému dobu. Ve vsi všem zamával a všichni mu jeho pozdrav oplatili.
Stoupali do kopce a on cítil jak slábne. Slunce už zapadlo a bylo šero. Jeho mladou tvář začaly opět brázdit vrásky a jeho svaly dávno zmizeli. U statného dubu byl už zase starý muž.
Naposledy ho vroucně políbila a věnovala mu její nejkrásnější úsměv. Nasadil si svůj starý kabát a stále ji držel za ruku.
Vstoupil do dveří a zavřel je za sebou. Byl zase v tunelu a předním bylo jeho metro. Po jeho staré tváři stékala hořká slza. Vrátil se do metra a zabouchl za sebou dveře. Stoupl si k řídícímu panelu a těžce si povzdechl.
Metro se s rachotem rozjelo...