Elegie z porady

I.
Čím déle se porada vleče,
tím více lidí zuří a teče.
Ten naštvaný je, ten už se jen směje,
ach bože, co se to tu děje?!
I tady vlkem člověk se stane člověku,
čímž zabývá se lidstvo od věků.
Zda vyřeší to kdy, toť otázka.
Porada není růžovým sadem procházka.

II.
Pondělí, pondělí,
co nám asi nadělí?
Jednu dlouhou poradu,
misku kičrí k obědu,
povzdech nad časem pádícím jak mrcha,
hořkou slzu, že zas neteče sprcha.
Modlitbu vyslanou k Pánu,
ať zahrne nás do svého plánu
na zlepšení podmínek žití
pro ubohé a nemohoucí formy bytí

III.
V den, kdy venku mrzne až praští
sešli se všichni a snídani baští.
Přehršlí svých vtipných nápadů
vzbudil Pepa ve všech dobrou náladu,
jen Jaya kaboní se trošku.
"Takhle to dál nejde, milý hošku!"
zní Michalův hlas jak zvon,
jímž nastolí zas úřednější tón.
To on utužuje vztahy s vesnicí -
po dobrém, ne cepem a sudlicí.
Zdenek poslouchá vše, co se tu říká,
hledí před sebe a soustředěně žvýká,
čeká na nejvhodnější chvíli,
kdy oceníme jeho snahu, píli.
Nevíte-li kudy kam?
Ptejte se Purandéví, radím vám!
Vždy vyrukuje s nápadem spásným,
praktickým, jednoduchým a jasným.
Jinak je tu lidí většina,
co nudí se a zpola usíná.
Anžto sleduje se kradí docházka,
je zbytečná vaše otázka,
proč vlastně všichni chodí sem.


IV.
Skončit už nejvyšší je čas,
neb mluvčí pozvedají nebezpečně hlas.
Ten obhajuje to a ten zas tohle
a všichni dohromady neobhájí nic.
Jedno téma omílá se hodiny,
nejvíc tpí tím ti nevinní,
většina neví, o čem vede se tu řeč.
Snad i odešli by, leč
kalich povinně se dodna vypít musí...
Ba, na poradě člověk hodně zkusí!


V.
Sil ubývá mi valem,
sklíčena jsem únavou a žalem,
myšlenky utíkají od předmětu řeči,
úsměv mám strojený, jak v křeči.
Budou pranýřovat mě i tady?
(jako bych sama neznala své vady).
Ještěže vše přebolí už za chvíli,
co nezabije, to mě posílí.

---