Hlas

Závratnou rychlostí
            ubíhá čas,
spoustu mých starostí
     ať vzal by už ďas.
Pocity vrací se
         a děsí mě zas,
snad jednou ztratí se
       ten děsivý hlas.
Ten hlas, co bolí
        a drásá mi uši,
ten prázdný a holý,
      co málokdo slyší.
Vždy strašně dolehne,
       už po mnoho let,
jakmile utichne,
     zas vrátí se zpět.
A když zas příjde,
       co dělat se dá?
vždyť to přece víme....

Když drásá ti smysly
          a bolí to moc
pak vždy můžeš
   jen říct si: ,,UŽ DOST!"