Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesmíchovská, naprosto nesofistikovaná
27. 03. 2006
7
0
3115
Autor
Wemi
Jakože potichu si vjížděj do vlasů,
trhaj je pomaličku -jeden po druhym
a rovnaj je pod tíhou knih, jak listy,
co se pak vlepujou do herbářů
/to sme přece jako děti taky dělali/
a uschnou tam,
smáčknutý v novinovym papíře,
pokropený solnym roztokem
se smíchem uvězněný
Bezostyšně se dotýkaj vlčích máků
bez okvětních plátků /teda zrajících/
myslej na opium
a na Smíchovský nádraží
-spíš na ty byty poblíž,
vysoký stropy, tmavý pokoje,
studený podlahy, starej voňavej nábytek
a spousta zbytečnejch schodů lemovaná
kovovym zábradlim
to udělá s člověkem divy
a taky to nekonečný cinkání tramvají
projíždějících pod oknama
fňukání ve sprchovym koutě
nad zbořenou pekárnou /kde
myši v bezvýchodnejch životních situacích
páchaly sebevraždy
skokem do těsta na chleba,
než přijela skupinka fousatejch inženýrů
s obří krabicí s nápisem DYNAMIT
a nechala vyletět starou pekárnu do vzduchu
to pak umřeli všichni, i ty nejšťastnější, hlodavci
okno ve čtvrtym patře se pokrylo
oranžovym prachem z cihel rozmetanejch
na kousíčky
a pár lidem bylo smutno z toho,
že se místo vůně čerstvejch loupáků
k jejich nosům dostávaj smrady z
auťáků úklidový čety/
a dotýkaj se asfaltu,
co po neskutečně dlouhý zimě zase začal
hřát a běhaj po něm spousty mravenců
a diví se nečervenalejm rozšlapanejm tělíčkům
ploštic, co si zase jednou nedaly pozor na cestu
trhaj je pomaličku -jeden po druhym
a rovnaj je pod tíhou knih, jak listy,
co se pak vlepujou do herbářů
/to sme přece jako děti taky dělali/
a uschnou tam,
smáčknutý v novinovym papíře,
pokropený solnym roztokem
se smíchem uvězněný
Bezostyšně se dotýkaj vlčích máků
bez okvětních plátků /teda zrajících/
myslej na opium
a na Smíchovský nádraží
-spíš na ty byty poblíž,
vysoký stropy, tmavý pokoje,
studený podlahy, starej voňavej nábytek
a spousta zbytečnejch schodů lemovaná
kovovym zábradlim
to udělá s člověkem divy
a taky to nekonečný cinkání tramvají
projíždějících pod oknama
fňukání ve sprchovym koutě
nad zbořenou pekárnou /kde
myši v bezvýchodnejch životních situacích
páchaly sebevraždy
skokem do těsta na chleba,
než přijela skupinka fousatejch inženýrů
s obří krabicí s nápisem DYNAMIT
a nechala vyletět starou pekárnu do vzduchu
to pak umřeli všichni, i ty nejšťastnější, hlodavci
okno ve čtvrtym patře se pokrylo
oranžovym prachem z cihel rozmetanejch
na kousíčky
a pár lidem bylo smutno z toho,
že se místo vůně čerstvejch loupáků
k jejich nosům dostávaj smrady z
auťáků úklidový čety/
a dotýkaj se asfaltu,
co po neskutečně dlouhý zimě zase začal
hřát a běhaj po něm spousty mravenců
a diví se nečervenalejm rozšlapanejm tělíčkům
ploštic, co si zase jednou nedaly pozor na cestu
už tam taky nepatřim... teď sem panelákový dítě!
co takle klub postsmíchováků
už tam taky nepatřim... teď sem panelákový dítě!
co takle klub postsmíchováků
woman_who_fell_to_earth
29. 03. 2006wedle_vazy
28. 03. 2006
je to strasne barevnyy:)...moc se mi libi ta prvni sloka...ta je uplne wow...a a a taky se mi to moc pekne cte...