Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zpověď čubky II.

29. 03. 2006
1
2
909
Autor
Veronni

Pro Honzu...

Všude je tma a ja začínám panikařit.

Vzduch je těžký a padá mi na vlasy.Pod jeho tíhou začínají vlasy vlhnout a každá kapka co dopadne na zem otřese mým tělem..

Minuta je jako věčnost a nedá mi šanci se zvednout a jít dál.Začínám upadat do náručí beznaděje, která mě trestá za všechno, co jsem udělala.

Litovat teď už je zbytečné.Ptám se jí, jestli nezná čas.Udělala bych cokoliv, aby mi pomohl a otočil ručičkou zpět.Ona však jen mlčí a věnuje mi pohrdavý pohled.Dívám se na ní a prosím.Vím, že nepovolí, protože mojí kamarádkou byla lež.

A ta neodpouští čubkám, jako jsem já...

Lež mi podává ruku a ukáže mi, co jsem způsobila.Dívám se na ten obraz a nevěřím tomu, že TOHLE jsem způsobila já.

Chci ti říct..

 

doteď jsem věděla, jak bolí, když se řízneš..

jak bolí, když si zlomíš ruku..

jak bolí, když spadneš z kola..

jak bolí, když se spálíš..

Chci, abys věděl...

díky tobě vím, jak bolí, když přjdeš o někoho, na kom ti záleží..

jak bolí, když víš, že ten koho miluješ už ti nepatří...

 

Chtěla bych...

ti udělat snídani...

uklidit ti stůl...

slyšet tvůj smích...

lehnout si vedle tebe a cítit tě blízko jak jen to jde..

strávit s tebou jednu jedinou poslední noc...

cítit tě v sobě..

spolknout tě...

být ti věrná..

vlastnit tě..

Vím, že..

to nejde..

nešlo a nepůjde...

 

Věřil bys tomu, že se bolest dostane do každého milimetru tvého těla?Že tě pohltí a neopustí, dokud tě nezničí?

 

Nepřeju ti...

abys někdy cítil to, co teď cítím já..

abys ještě někdy narazil na někoho, jako jsem já...

abys byl nešťastnej...

abys pocítil prázdnotu, co se ke mně nastěhovala..

 

 

Děkuju ti...

za to, že jsi mi ukázal, že umím milovat...

za to, že mě nenávidíš...

za to, že jsi byl se mnou,

za to, že jsi mě udělal šťastnou..

 

Miluju tě za to, že jsi...

 

Jen se sama sebe ptám...PROČ?

Věděl jsi, že si tohle všechno lidi uvědomí až když je pozdě?Až když se zavřou dveře, které už nejdou otevřít?

Jak jednoduché je zmizet z tvého života.Dát ti pocit, že ta, co tě zničila už neexistuje?Jednoduché...

....ale jak tě mám vymazat já?


2 názory

Veronni
30. 03. 2006
Dát tip
STvN asi jsi nepochopil, že právě to, že jsme o něj přišla mi otevřelo oči a pochopila jsem, že nemůžu lásku nazývat "drogou"..

StvN
30. 03. 2006
Dát tip
Tohle jsem ti chtěl napsat u první zpovědi - píšeš, že nevíš, co je láska a přitom jsi ho přirovnala k droze a popisovala jakési opojení a právě to opojení (jak směšné, že?) je láska. Připomínáš mi někoho, kdo něco má a přitom všem tvrdí, že to nemá, ba dokonce že to chce.

Veronni
30. 03. 2006
Dát tip
Bossman Když ona už ví, že chce jeho..ale je pozdě...

Bossman
30. 03. 2006
Dát tip
Hmm.. Nevi co chce. Nemusi bejt hned čubka. Je to hnusny se takhle zachovat,ale kdyz nevi..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru