Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRuská ruleta
05. 03. 2001
9
0
3205
Autor
racek
Je patek, zase jedu z Prahy
Snezi a hrozi smyk
Doma me ceka rodina-a mama,
te musim jeste dojit nakoupit.
V hlave mi bezi neustale smycka:
rodina, prace, a tak dokolecka...
Jenomze do ni, jak spatne policko,
jsi co chvilicku prostrihana Ty-
na bilem poli cerne slapoty...
Pred tremi roky
prvne jsem videl Tvoje velke oci,
a spadl do nich jako do vody.
Byla to ruska ruleta,
kdyz bubinek se spatne pootoci,
zasah je jenom dilem nahody.
Zase je patek, do Maticky
se vracim po nedeli.
Je tolik veci, co nas deli...
Čeka me plno prace:
nebude cas Ti poslat ani vetu.
A vecer...kdyz je klid,
tak dat Ti hlavu do klina-
a pozalovat svetu, to chtel bych...
A nechavam to byt.
Jsem vdecny, ze ani Ty,
kdyz patrim k jine,
nepises: Mam Te rada,
neni to Tvuj styl.
Cenim si toho, ze to umis skryt
i v obycejne vete:
\amigo, jeste Te boli zada?\
Stejne ten vystrel kdysi padl-
a oba stejne ohlusil...
Chtel jsem to skoncit:
zivot ze dost je slozity i tak.
Vydrzel jsem to cele leto.
Vim, ze ses trapila-
byla jsi Slunce,
a ja Te zakryl, mrak...
Na dovolene jsem bydlel
blizko Tebe,
ovsemze s rodinou:
zenu i dceru mam dost rad.
Hodne nam prselo,
a i kdyz ne,
nebe mi stejne sedlo...
Kazdou hodinou.
Nedobre hrozny dal muj vinohrad.
A pak jsem podlehl
a napsal Ti:
Nezlob se na me, byly to marny gesta.
Co bylo, uz se nevrati.
Rychlosti krve prisla zprava:
Byla jsem z Tebe nemocna,
ted uz jsem zcela zdrava...
Rikal jsi: marny gesta?
Tak vrat se ke mne, vrat,
jako se vraci cesta.
Trapeni uz je pryc-
veci se obcas stanou...
Takze dal nemluv,
to spatny odlozime stranou.
Ja jsem Tve trapeni-
a Ty muj kriz-
takze to spolu mame
alespon k nebi bliz.
To bylo nekdy v zari...
A pred tremi dny
zase sis udelala znacku v kalendari
/a k ni pripsala me jmeno/.
Krasne mi bylo odpusteno-
vsak modlil jsem ze vsech sil...
Je patek, od Tebe jedu pryc...
Je tolik veci, co nas deli-
a pritom mame
jeden od druheho klic.
Je tolik veci, co nas deli,
a i kdyz nechci,
jako ted treba,
kdyz me vita zena,
ten film v me hlave
bezi porad pryc...
20.2.-4.3.2001
ouvej... tak to mě dostalo... krutě... jak vystřižené z..................
*
rackuuuuuuuuu......
víš...nevím co bych dodal....já jsem si Tě zamiloval pro Tvoje krátkosti,ale vidím,že Tobě,Tobě délka dává takového šanzonierského zabarvení,které mám rád....a to je dobře....je v tom život,a o tom to je.....
Stále hoří příliš mnoho ohňů a stále na ně vědomě či nevědomě přikládáme... to znám.
Racku, Ty když se dokážeš vcítit do jiného člověka, dívat se jeho zrakem a psát jakoby jeho ústy, jeho slovy, jeho srdcem, tak píšeš ta nejlepší díla. Je to úplně jiné, nečekaně rozsáhlé (snad Tvá nejdelší báseň?) - přitom, jak napsala Bix, je to pořád takové, jak píšeš jen Ty. Nádherné, Tip snad ani nemusím zmiňovat.
Tolik k celku. Z dílčích představ a obrazů by se toho dalo vyzvednout mnoho, tak jen jedno místečko, které mě nejvíc okouzlilo:
Je tolik veci, co nas deli-
a pritom mame
jeden od druheho klic.
Závěrem bych k Tvému majstrštyku chtěl ocitovat jeden verš z Milana Kundery, kterého máme oba tak rádi: Být básníkem znamená jít vždy až na konec.
Diky vsem, hlavne Tobe, Albi, i za ten krasny citat z Mistra Kundery...V duchu basne by se dal i mirne pootocit vyznamem...jit az na konec...znamena az k orgasmu...Konec vsech lasek, ucel vsech lasek, prostredek vsech lasek, koreni vsech lasek, tajemstvi vsech lasek...Jit az na konec. Ano, ja, kdyz se do neceho dam, jdu az na konec...vsech pribehu....
I když si myslím, že by to přece jen chtělo místy trochu učesat, nebo naopak rozcuchat, tak mi to přijde jako hodně dobré. ****-
Mnoho dlhých básní nečítam, ale Tvoje zasiahnu...predsa...takto píšeš len Ty...
Diky, vis, ja bych to momentalne kratsi napsat ani nedovedla. Prilis osobni.Ohen, na ktery jsem znovu prilozila/prilozili/.