Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlk 152
06. 03. 2001
0
0
339
Autor
Robinson
Jak jezdci na bouři,
jak ve vlnách deště,
jak v příboji blesků,
jak v přívalu větrné smrště . . .
Jak na hřbetě prastarého hada,
jak v křišťálovém moři
jak barvy křídel motýlů,
jak v písni věčnosti . . .
Jak karava dnů a nocí,
jak nesmělé doteky kůže,
jak pavoučí sítě,
jak dopisy cizí duše . . .
Jak pírko unášené větrem,
jak tanec kolem ohně,
jak ozvěna do tmy,
jak střípek měsíce v okně . . .
Jak kapka krve,
jak slaná slza potu,
jak stříbrný prach hvězd,
jak jiskra slunce v oku . . .
. . . takové je milovaní s tebou.
Pjér, kterého myslím, je mnohem lepší než prejt, pokud teda nemáš děsnej hlad :-)
Mozna ma Naso i Carodej pravdu, ale kdyz mi zacala jezdit tuzka po papiru, tak ta moje blazniva hlava nebyla sto moji ruku zastavit . . .
Asi to znate.
A navic, ten dlouhy a prijemny pocit neutuchajiciho prilivu prijemnych veci se zda casto tak nekonecny (nemluvim ted o psani). Tak mozna proto to je "neprokracene", stejne jako pocity.
Aura: Omlouvam se, moje chybka.
Ptal jsem se jen, co to je "pjer" (jediny, co me napadlo je prejt, coz nechapu, protoze ho moc nemam rad - takze asi proto. . . Fromme, Formme, ty to vidis!!!)