Jak jsem sháněl mandalu

Jak jsem sháněl mandalu:

 Já kupovat šel obtisk na sklo,

z úst dralo se mi - „mandora“,

že nástroj je to strunný, prasklo,

ten nazval jsem já „Pandora“,

 To ženská byla, potvora,

u sebe co měla skřínku,

v níž chorob byla komora,

strasti tam měla, žádnou šminku,

 Nesmělou jsem vyslal zmínku,

že ženská ta zve se Andorra,

to stát je, znal jsem za chvilinku,

a „zemáku“ vzpomenul kantora,

 Když petlici zval jsem „camora“,

„ora et labora“, vzdychla prodavačka,

petlice zve se závora,

a boj s camorou není žádná hračka,

 Místo zákazníka v roli žáčka,

jsem vzpomínal, co chci v tom krámu,

jaká jen zboží je to značka?,

já bez plánu stál tam, bez programu,

 Já zdržovat nechtěl více dámu,

tak zkusil jsem říct „Torra Bora“,

tam skryt je prý první na seznamu,

Už roky je honba na netvora,

jenž záhadně stále uniká,

„a poslyšte, Vy chlap jak hora,

že Vy agent jste toho viníka?“,

 S tím nařčením zle se potýká,

já křikl, že jde mi o Kabalu,

měl jsem mlčení držet bobříka,

mohl pomoci jsem si od zábalu,

 V Bohnicích pějí na mne chválu,

prý přehled mám skvělý o světě,

na oknech zírám na mandalu,