Teskná nálada

a tak to má mnoho z nás...

pěkně vyjádřené a výstižné pro dnešní den :-))) TIP

nicknick: to, že je "druhé já" běžnost, jsem napsala hned v první své reakci, netřeba to opakovat. "Druhé já jako kamarád" běžnost není. Osobní sondy do historie nejsou výjimkou - něčím podobným je přeci i retrospektivní próza. Díky za reakce.

tak snad naposledy... pointa nijak objevná není, "mé druhé já" je prostě běžnost, Vlasta Redl pravda použil nástavbu - dopis do historie, čímž běžnou myšlenku povýšil ale i kdybych to vynechal, tak je to tak ublemtané, že se tam nějaká pointa utopí... (a omlouvám se tímto autorovi, až tak jsem to pitvat nechtěl...)

nicknick: to určitě není; nemluvě o tom, že je dost problematické to takto posuzovat bez myšlenky - námětu - pointy defakto nenapíšeš báseň žádnou, natož dobrou. A to můžeš mít fakt bezva cit pro slova a značnou slovní zásobu.

šeptala: já myslel, že poesie je především o volbě slov...?

to je přece něco úplně jiného - vzpomínka a přítomnost; mezi nimi změna nikdo tady neoceňuje volbu slov oceňuji pointu, která je z mého pohledu relativně původní a která tudíž určitě není ani klišoidní, ani prázdná Ale díky, že ses ozval :).

šeptala:: nemluvil jsem přímo o pointě, ale budiž, vadí mi tato (všechna) sousloví: "teskná nálada, do hlubin mého nitra, do sebe se propadám, Nostalgické já..." příliš mnoho otřepaných slov na myšlenku, vyjadřitelnou jedním řádkem - prší, mám depku, proberu to se sebou:) ((trošku jsem to zlechčil)) A co se týče pointy - kamarádského setkání dvou částí jedné osobnosti, pak například Vlasta Redl: Příteli z dávných válek píšu to psaní....

nicknick: Dovol mi na tvá slova reagovat. Píšeš klišé - tedy fráze - tedy něco, co je častým užíváním zprofanováno. Mohl/a bys mi, prosím, hodit nějaký odkaz na jakoukoli básničku (písmáckou, nepísmáckou, jakoukoli), kde by se dala najít podobná pointa? Tedy konkrétně toto: "Abych se tam V dobrém setkal se svým Nostalgickým já" - tedy kamarádské setkání dvou částí jedné osobnosti, povahy? Přečetla jsem toho hodně, ale na nic podobného, neklame-li mě paměť - jsem nikdy nenarazila. Všude se píše jen o konfliktním střetu dvou částí jedné osobnosti. Tohle mi proto přijde dosti originální. Když je to z tvého pohledu tak profláknutý, určitě si vzpomeneš :). Díky

klišoidní prázdnost, promiň

jednoduchá, sympatická :)