Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNeopětovaná
Autor
Salmar
Hodně lidí to nechápe. Hodně lidí pochopí jenom to "já miluji ji, ona nemiluje mne". Je těžké rozpoznat, jak jsou myšleny fráze/přirovnání o kapkách deště ve vlasech a podobné. Důležité ale ve skutečnosti je jenom to "já miluji ji, ona nemiluje mne a nikdy se nedozví, co k ní cítím. Protože... prostě ji to nemohu říct."
Slunce je schováno za velkou oponou černého mraku. Na chodník pomalu dopadají velké kapky deště a tvoří louže. Všechno je šedivě tmavé a jsem snad jediný, kdo se prochází podvečerním městem. Zima, déšť, melancholie a bolest jsou mými průvodci touto procházkou. Kapky se mi táhnou po vlasech, jako když se pár slz kutálí po tváři. Nechtějí spadnou, chviličku se drží na konci pramene, ale neodolají větší síle, zařazují se do okolního proudu a jako všechny ostatní kapky dopadnou bez povšimnutí na zem. Nejsou žádnou vyjímkou, nejsou ničím. Jsou pouze součástí společenství. Musí jim být strašně… Co krok, to bolest. Jako kdyby do vás někdo zabodl kus špičatého dřeva - přímo do srdce. Ulomené třísky nejdou vytáhnout a zarývají se tím hlouběji, čím víc je chcete vytáhnout.
Miluju déšť, ale ten dnešní přináší jenom smutek a nic víc. Žádnou radost, žádné štěstí. Život se dokáže chovat jako pěkná mrcha, když se mu zrovna nelíbíte. Ke mně nastavuje záda už přes čtvrt roku. Den co den se v mých očích odráží lesk, který není směřován. A mraky vyjdou a kapky spadnou… slunce zhasne a láska zmizí… láska je slepá…
Stereotypitu je možné vidět v otázce „proč?“. Proč se lidé musí zamilovat do někoho, od koho se city nevrátí zpět? Nic nenadělám… Nic nezmůžu… Každý krok z toho prokletého místa neopětovanosti je smrtící… každým krokem se dostanu ještě do větší propasti. Můžu jenom čekat… čekat, až se propast, ve které stojím dá do pohybu a poroste. Poroste až do nebe, až nad všechny ty mraky. Potom velké kapky nikam už nedopadnou. Moje vlasy nebudou muset snášet tu bolest nezachycení a vydání do bezvýznamnosti… černá se stane růžovou a ta už mě neopustí… bláhová růžová… jak bláhová.