nad pivem

seděli čtiři kamarádi v hospodě u piva a tlachali stejně tak,jako jejich ženy,když se tu a tam sejdou nad dvojkou vína. povídali si o životě,takže častěji byly slyšet problémy,výtky a bohu adresovaný výhružky,než nějaký spokojeností naplněný,růžolící se řeči.

Jasně..., všichni,,,  nejmíň ¨týden neoholení známí se tomu všemu občas zasmáli,jen jim bez toho stejně bylo smutno.....jeden vedle druhýho znali tenhle svět až moc dobře,až příliš opravdově.Jistě proto se nad jejich stolem držel opar hustej,jak pěna čerstvě natočenýho piva.V té mlze se převalovala trocha vzteku,mírnýho vzdoru,ale hlavně vagon odevzdanosti.Tímhle kouřem se dívali jeden na druhýho,dokud zvládali svoje oči tisknout na panenky hledící z druhé strany stolu.A bylo jim normálně...

Takový dny už znali nazpamět,občas si povídali o tom,jak jim to připadne směšný,že se cítí jako děti,co se ve dnech jako přes kopírák sejdou na pískovišti a nadávají na jejich zpomalený rodiče,kteří vůbec nic nechápou.

Jeden z chlapíků sebou neklidně trhnul,podíval se na ostatní a po výrazným štronzu,ještě výrazněji polknul.Tím si získal pozornost všech okolo.

"Znáte jardu?" procedil skrze blaženej úsměv.

"Ten vůl má v životě takovou kliku,že je to k posrání.."

"Já osobně to nedokážu pobrat,jak ten chlap to dělá?"

"šestkrát mu ukradli auto,sedmkrát autorádio a vždycky ho našel v bratrancově čórkabazaru.Jednou se na něj dokonce zřítila střecha.Normální smolař jako my by byl na místě tuháč,Jarda si při úhybným manévru pohmoždil zápěstí."

Chlapi kolem-dokola jen hloupě zírali.Nezmohli se ani na jediný slůvko.Jarda je tehdy ještě dokázal pobavit....a vypryvěč si to náležitě užíval.

"Jeho žena pánové, má skoro metr devadesát,krásný oči a pozór!!! je věrná jako matčina nejlepší kamarádka Ťapka"

Jeden piják si unaveně oddychl a chlapácky se napil.Rukávem si otřel pěnu u pusy a vrátil svou pozornost zase Jardovu příběhu..

"A malej Jarouš?" zpustil pobaveně ten ukecanej...

"Vyhrává veškerý olypiády na školách širokodaleko. Natrhl prdel i svojí vlastní třídní.Musela si vzít týden volno,aby rozdýchala,že tak málo ví.."

"To jsem vám ještě neřekl o jeho dceři Anně.Ta,aby to nebylo všechno,má hlásek jako jedna ze sirén,co si pohrávaly s těma ubohýma námořníkama.Když předvede svoje tříčárkovaný cé,tak se dotýká nesmrtelnosti!!! Nekecám, to je fakt!!"

"Jo a tak jak zpívá,taky vypadá...Učiněná mana nebeská." "Ani se nedivím,že si ji ten klikař tolik hlídá,je si vědomej pokladu,kterej představujou ženský v jeho domě."

"Jednou byl dokonce vybranej jako jedinej z pětistovky náhodných na kalbu po koncertě jakýchsi legendárních anglánů,co měli na strahově ty obří plechoví hlavy."

"Tak to už by snad stačilo magore,néé?!!"  "Jdu domů a pěkně otrávenej,díky moc!"   Ozval se nevrle ochmelka z čela stolu.

"Ještě nechoď blázne,promiň zapomeňme na Jardu....Jo?  "Dej si ještě jedno,stejně se na něj třepeš.Vidím to na tobě vole.." zaúřadoval ten bavič

"Nechtěl jsem tě tak vytočit,jen jsem myslel,že bude dobrý vás seznámit se štěstím,který tady po tom světě  zaplaťpánbůh ještě chodí."...."To přece můžu ne?....co?"  "tak vidíš vole.."

"a prásk!!!" "sportka kámo, skoro šest melounů do kapsy toho magnetu na haluze haluzoví.Normálně bez zbytečných euforek.úsměv od ucha k uchu a frčí si to dál tím spokojeným životem."  "Nic mu nemůže chybět,a jestli přece něco,tak v moment,kdy si to uvědomí,už to má téměř doma."  " To se spolehněte."

"Jemu to přeju,sobě bych to samozřejmě přál taky,ale osud je kurva pánové,osud." "A kdybych se měl v porovnání s ním zahledět na sebe,tak by mě potom stará musela odvazovat z trámu." "Na to já seru,zajímá mě,co ho ještě potká,bude to prdel.tomu věřím,jako málo čemu:"

"Věř si vole, čemu chceš,mě ale takoví lidi pěkně serou." zahučel jeden z nich..

"Vychladni mopede, je to můj kámoš a jestli máš problém,tak si odsedni a už na mě nikdy nezvoň.ju?!!"

"dobře,promiň,máš pravdu,třeba si to zaslouží ten tvůj Jarda." 

"zejtra v pět?" zeptal se ten,co mu hrozil vyhazov.

" jo už v pět jo?"    "Takže posedíš ještě s náma jo?"   "Tak jo..."   ...šubro,..

"normálně se teďka vsadím,že nemá ani jeden kaz,natožpak vytrženej zub." "O půlana borovičky!"  "Chlapi?"

zvedl oči od stolu a s rukou nataženou vstříc nějaké druhé pravačce,kouknul do tváří svých kamarádů,kde by se v ten moment krve nedořezal.Tomu obrazu dominovaly úzkostí stažený xichty.šlachy v křeči a rty závistí bledý.

"Si děláte prdel,hmm?!!" "Snad vám to nevadí,nebo jo?"   "co na tom,že takoví to mají všecko zadarmo,on zase nikdy nepozná to vaše.Nebude a ani se nemůže radovat z maličkostí jako vy." "Prostě mu tohle nikdo nedopřál,taková je zase ta jeho smůla."

"Jo..?" "Tak v takové bych se klidně a velice rád aspoň chvilku topil,kdyby to mělo být to nejhorší,co musím proplout.  podotkl ironicky chlapík odněkud zprava.

"To jo," přidali se o něco veseleji ostatní.. "To teda jo.."

"Nechcete snad říct,že mu to závidíte?" "To bych vás musel poslat do řiti chlapi,neserte kurva mě!!"

Chvilku bylo ticho,pak se rozškrtaly zapalovače,zavoněl tabák a všecko bylo jako dřív.úplně běžný ticho v úplně běžné hospodě naplněné těma nejběžnejšíma lidma. Bylo něco po půl jedenácté a chlapi se začali zvedat k odchodu..Na baru si ještě neodpustili panáka na lepší sny,potom zamáčkli slzu a šli každej svou cestou,která je druhej den stejně zase svedla k tomu samýmu stolu,co od předchozího dne ani nestihl vychladnout. Týden,co týden se tohle dělo a snad už jim to ani nepřipadlo blbý..  Běžně a skoro bez skrupulí si takhle neodpouštěli tyhle večery u stolu,jenž se prohýbal pod tíhou jejich starostí a chlastu.Byl to jejich zaběhlej rytuál,o kterým si mysleli jenom to dobrý.Nic jinýho si o tom všem taky myslet nemohli,pokud si tímto způsobem chtěli léčit rány,co jim ten těžkej život přinášel.Museli zapomenout na to špatný,co se v jejich kratochvílích odráželo fakt silně.Jednou se ve vášnivé debatě shodli na tom,že negace je jim největším nepřítelem.a tak postupně přicházeli na to pěkný a každej sám se učili,jak si zvyknout na srab a jak nezpadnout hlouběj.     a nakonec bylo všem jasný,že život bez černých myšlenek a bez Jardy je prostě nádhernej.......pa..