Redaktor REPULSION masturbuje

Kuk. V nesouvislé realitě pseudokoncepčního myšlení nebylo dost místa pro jeho rozervané ego. Udělal tedy malý krok směrem k sebelítosti, vypil lahev whiskey a poprvé s ohněm v očích opustil svůj Valmez.

    V nesouvislé realitě pseudokoncepčního myšlení nebylo dost místa pro jeho rozervané ego. Udělal tedy malý krok směrem k sebelítosti, vypil lahev whiskey a poprvé s ohněm v očích opustil svůj Valmez.

    Byla to podivná mánie, která mu dávala tušit, že on bude jiný, než ostatní. Tak nějak to cítil v kostech. Byla to samozřejmě porucha psychického rázu. Až mu to slovo cinklo o nos, jako tehdy tátovi popelky oříšek.

    Prorok.

    On je prorok. V očích mu zaplály plamínky. Nejprve lehce, pak zahořely víc. Byly to plamínky odhodlání, které by ovšem nezasvěcený mohl považovat za plamínky nezvladatelného šílenství. Ovšem, z šílenství se rodí ty největší věci. A on měl předpoklady, on měl vlohy. On byl geniální. Jen mu něco chybělo - chyběla mu křídla pro jeho let. Teď je dostal a byl rozhodnutý letět, letět jako nikdy.

    Zvláštním příznakem choroby byly také halucinace. Díval se na svoje ruce a viděl, že mu po nich přebíhají elektrické záblesky. Luskl prsty a byl si jistý, že kdyby ukázal, třeba - třeba na tamten strom, že se ty elektrické záblesky odlepí od jeho rukou a sežehnou ten strom na prach.
   
    Mandarin seděl doma ve svém oblečku a popíjel tureckou kávu. Celý den se povaloval a jedl. Začínal propadat depce z toho, jak proflákal den. Nijak se k ničemu nemohl rozhoupat a venku se pomalu stmívalo. Nakonec si ke kafi zapálil a nahlas pro sebe poznamenal : "Nelyrycky zkurvený den."

    Repulsion seděl ve staré zaplivané hospodě. Lil do sebe osmé pivo a už si byl jistý - ano, je prorok. S nadhledem, který chlast dokáže dát, se rozhlédl po lokále. Pozorně si prohlédl lidi - věděl, co jsou zač. Najednou znal jejich osudy. Měl skvělé empatické schopnosti. Promnul si ruce a s úsměvem pokyvoval hlavou.

    Už toho měl dost. Musí dnes udělat alespoň nějakou pořádnou věc. Musí tomu dni dát alespoň nějaký, byť zkurvený, smysl. Mandarin navlékl přes mandarinský obleček mandarinský háv a vyrazil do noční tmy.

    Ani panák vodky, kterého vypil na trávení po dobré večeři, Repulsionovi nezastřel smysly. Naopak, eskaloval je do vyšších energetických hladin. Už to věděl. Nebyl Repulsion. Byl prorok.

    Mandarin vstoupil a jediné volné místo bylo u muže středního věku. Jeho samolibý výraz ho hned nasral. Lepší něco než nic, řekl si, otázal se a přisedl si.

    ...
   
    "No tak já budu pít ke každýmu pivu dva panáky, abych tě dohnal no," řekl Mandarin Repulsionovi.
    "Sem prorok, chlast se mnou tolik nedělá." odpověděl mu Repulsion.
    "Ále, pičo, s každým dělá. Hele, to je nelyrycké." řekl Mandarin a kopl další vodku.
   
    Bylo to zvláštní, ale ten den se nad Prahou, kde se ti dva ... řekněme - shodou okolností - sešli,  utvořil podivný bouřkový mrak. Elektrické výboje se stáhly však pouze nad restaurační zařízení, kde oba pobývali. Ve vzduchu bylo cítit podivné napětí. Kočkám se elektrizovaly srsti, lidé ten jev užasle pozorovali a ...

    "Dej ještě jednu! Pror.. Proroku! Ti říkám! Haiku není vo formě. Je to vo pocitu!"
    "Sedum - pět - sedum!" Odpověděl Repulsion.

    I pravil tehdy Bašó, hned poté, co se obrátil v hrobě :
    Primula veris
    znenadání
    v zahradě Igora Indrucha

    Nad místem již kroužily helikoptéry a v jedné seděl i premiér Paroubek. "Sám jsem letěl celou situaci obhlédnout a mohu říct, že vše máme pod kontrolou!" nahlásil agentuře; pro sebe si zabrblal "Mrdky mediální. Co to jen kurva může být?"; a směrem k pilotovi houkl : "Držte se od toho sakra co nejdál!"
    Elektrický mrak zatím získal oválný tvar a bylo zcela jasné, že se vznáší nad restaurací. Ionizace vzduchu byla již velmi patrná.

    "Teď začnou vstávat z hrobů mrtví!" pravila stará babka, držela v ruce snář a její vrásčitá tvář v záři elektrického výboje vypadala mysticky.
   
    "Ale hovno prorok. Nalitej jsi." řekl mu Mandarin.
    Pojednou si přisedl starší muž povídá : "Alkohol je asi jedna z největších věcí, které se kdy na zemi zrodily – kromě mě. Alkohol mi dovoluje být tím hrdinou, který si vykračuje prostorem a časem a provádí všechno, po čem touží. Takže ho mám rád… jo."
    "Kdo jsi Ty?" zeptal se Mandarin.
    Než ale stihl muž odpovědět, řekl Repulsion s podivným výrazem ve tváři. "To je Charles Bukowski..."

    Adolf Hitler!
    William Shakespeare!
    Králíček Azurit!
    Listy a Rimsy!

    Objevili se po celém světě.
    "Zvěstují příchod Proroka!" pravila vrásčitá stařena. "Nikdo, nikdo nevyobrazí boha s lenonkami! Smíte vše - ale nikdy, nikdy ho nesmíte vyobrazit s lenonkami!"

    Mrak se chystal každou chvílí explodovat. Jakoby se nafukoval a splaskával - pulzoval a pulzoval čím dál rychleji. Mrtví vstali z hrobů a zaplavili celý svět. Prorokovi žhnuly oči a Mandarin jen mnul svůj mandarinský obleček. Přece jen ten den za něco stojí, říkal si. Přece jen.
    Mrak se nadouval a rostl.

    "Pičo..." vzdechl premiér Paroubek. "Leťte pryč! Do prdele! Leťte pryč!"
    Premiérova helikoptéra se vzdaloval od mraku, aby se chvíli na to střetla s bájným ptákem Nohem.
    "Pičo, pičo, pičo, pičo...." Opakoval premiér Paroubek a schovával si rukama hlavu.

    Mrak pulzoval stále rychleji. Vznesl se a byl viditelný až z Drážďan.

    Haiku je duše a haiku je forma!

    Penetrovalo to do srdcí všech lidí - to on byl prorok - to on byl samojediný - to on byl posel - to on byl vyvolený!

    Tak!
   
    Ještě jeden pulz!

    A sten!  

    A pulz!

    Na chvíli to vše zpomalilo, jako by se to zklidnilo a mělo přestat úplně. Ale o to víc to pulzovalo uvnitř!

    Potom náhle několik rychlých pulzů - okamžik se rotříštil na tisíc obrazů, kyvadlové hodiny se zastavily a vyplnily všechen vesmírný prostor, v nesouvislé realitě pseudokoncepčního myšlení došlo k rozervání všech eg a jejich rozmělnění na pokornou buněčnou strukturu a ...

    A potom ejakuloval.

    Redaktor Repulsion domasturboval a svět se vrátil do starých kolejí.
    Dal si panáka whisky, odepsal na několik avíz z literry, potom se krátce mrkl na písmáka a v duchu si povídá : "To bylo dobrý, pičo, kurva dobrý."

---