Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNevěra
09. 03. 2001
0
0
844
Autor
LN_Carter
Ať je noc či den,
já myslím na tebe jen.
A pořád na tebe nemůžu zapomenout.
Vždyť ty jsi byl mou láskou jedinou.
Ráda vzpomínám na ty chvíle, kdy jsme spolu byli,
jak jsme se milovali a jeden pro druhého žili.
Každý nám naši lásku záviděl
a ty jsi byl celý nesvůj, když jsi mě pár dní neviděl.
Ale pak jsi udělal jednu věc
a náš vztah skončil, byl prostě konec.
Já jsem se tě stále ptala proč, jsi mi to udělal, proč jsi mi byl nevěrný,
ale ty ses jen díval z okna, mlčel jsi, jakobys byl němý.
Pak jsi však řekl pouhý dvě slova:
\Miluji tě\ a já to chci slyšet znova.
Prosil jsi mě, abych ti odpustila,
i když ta tvá nevěra mi srdce zlomila.
A já mám strach a nevím jestli bych tě mohla ještě někdy milovat,
opravdu nevím jestli by mělo cenu ti ještě jednu šanci dát ...
Obsahvě je to zajímavý, ale ta forma trochu pokulhává. Jinak si ale myslím, že je to fajn....
nejjednodušší rýmy, příliš dlouhé řádky, banální obraty... prostě dost hrůza
jinak tu šanci bych možná dala
Myslím, že jsi moc svázaný rýmem. Odvaž se!! Slunce žblunce už neletí. :-))
pomohlo by viac nadhľadu, možna kúsok (seba)irónie a menej tej odovzdanosti osudu, ktorá zaváňa talmer fatalizmom. Pocity sú to silné, ale aj silná rieka potrebuje úpravu koryta!
Těch rýmů bych se na tvém místě přidržel, nevzdávej se jich. Rýmovaný volný verš bez pravidelného rytmu má jistý půvab. Obsah ale musíš změnit. Jak říká kolega Naso: viacej sebairónie a menej tragického fatalizmu. Neboj se pustit do básně humor, ten city neoslabí. Ale nepřehnat. Opatrně jako se solí...