Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sesobec
11. 09. 1999
0
0
1959
Autor
slavek
Ztráta bolí. A je to fakt.
Ztráta bolí, když ztratíš takt.
takt s rytmem života,
když vítězí samota,
život je prokletý,
motor ojetý,
dosloužil.
Chtěl by si zůstat sám.
chtěl bys být nehledán
chtěl by si pohodu,
proklínáš náhodu,
studnici života,
napadl despota,
teď šíří mor.
Ne nikdy jsem vážně nebyl na poušti,
však představu mám, i Krytyk připouští,
že je tam žár, písek a samota,
vyprahlá je řeka života,
když ztratíš toho, koho miluješ,
nemyslíš na nic, a jen se lituješ,
jsi strašný sobec!
jsem strašný sobec!
marně natahuji ruku k nebi,
slunce nepohladím.
strkám salám mezi chleby,
vrásky nevyhladím.
láska tak bolí..
slunce nepohladím.
strkám salám mezi chleby,
vrásky nevyhladím.
láska tak bolí..
Když jsi sám z bolesti a smutku
když srdce ti stůně ze zármutku
není to sobectví je to jen vyprahlost
sobectvím stane se, když neřekneš si "Tak dost!"
když srdce ti stůně ze zármutku
není to sobectví je to jen vyprahlost
sobectvím stane se, když neřekneš si "Tak dost!"
Je to hezká básnička, je to neopakovatelně Tvoje. Jarda Nohavica zpívá, že samota je žlutá pustá pláž. Třeba taky za úsvitu objevíš Pátkovy stopy v písku ...