Běh smrti

                        Běh smrti

Jen tiché křupání čerstvě napadlého sněhu. Žádné hlasy. Jen hrobové ticho přerušované mým nepravidelným dechem. Ticho, které mě mučí. Drásá mou mysl. Je trhána nejistotou a strachem na krvavé cáry. Můj mozek nevnímá. Prázdno. Co se stalo? Proč? Kde? A koho? Spousta otázek, které nedokážu zodpovědět. Cítím, že to vím, ale bráním se to poznat. Jakoby hlava nepatřila k zesláblému tělu. . Dvě cizí a odlišné věci, které k sobě nepatří. Ten pocit. Jako prázdná ulita na písčité pláži. Kdy to skončí? A´t už mi k čertu dají pokoj. Už nemůžu dál. Nemám sil. Chci žít jako člověk, ne jak červ. Pronásledují mě jako černou zvěř. Jsou horší než mé vlastní myšlenky. Ani na okamžik nepoleví svůj tlak.

            Padám. Cítím náraz, bolest a nic víc. Ztěžka otevřu unavená víčka. Vidím hvězdy na tmavém nebi. Zdá se mi to? Žluté záblesky hvězd tvoří symbol smrti- lebku. Pomalu se zvedám kousek po kousku, jako zrezivělý robot. Konečně stojím. Sice  vrtkavě, ale stojím. Mám na rukou krev. Kde se vzala? Poranil jsem se? Nic si nepamatuji. Musím jít dál, nesmí mě chytit. Nohy jdou sami od sebe. Musím jít! Jsem unavený, k smrti unavený, ale nesmím odpočívat. Vyprahlo v ústech, ale nemůžu svlažit rty. Musím jiít prostě dál. Nemaje cíle ani naděje. Jen doufat. Ale jak dlouho ještě? Kolik mám sil? Slyším šelest v nedalekém křoví. Šálí mě sluch? Jsou to oni, anebo jen zatoulaná zvěř? Srdce mi nesnesitelně buší. Snažím se utíkat. Už nemůžu dál. Nemám sil. Chci umřít. Ulehnout do chladivého sněhu a vydechnout zhluboka. Vydechnout ze sebe všechny starosti a strach. Jen ležet a hledět vzhůru. Jenže já neumřu, oni mě dřív chytí.  V9m, co mi udělají. Ta myšlenka mě neustále žene dál, vstříc neznámu a co nejdál od nich.

            Už jdu hodiny. Zvuky slyším  víc a víc. Už se ani neotáčím. Slyším svůj těžký dech prosycený strachem. Píchá mě v hrudi, cítím blížící se křeče. Blíží se snad smrt? Proč mě stále honí? Co jsem udělal? Proč mi nedají pokoj? Řval bych z plných plic:“Chci žít“. Ale hlas se mi zadrhává ve vyschlém hrdle. Slzy touhy mi stékají po tvářích, touhy po životě. Nevážil jsem si života. Jako každý boháč. Měl jsem peníze, a myslel si, že mi patří celý svět.  Že mohu ovládnout a koupit vše, ale nedokážu nic. Nemohu ovládnout svůj život. Když má člověk peníze a moc, neváží si svého života. Neumí ho prožít. Nevěděl jsem to, ale teď už to vím, tak prosím, já chci žít. Bože, jak moc se mi chce žít! Už jsou za mnou. Slyším jejich hlasy. Musím zrychlit, nesmí mě dohnat. Nesmí! Zakopávám únavou, ale touha po životě mě vždy zvedne znovu na nohy. Z vlasů mi skapává teplá krev na promrzlé řasy. Sahnu si dlaní na temeno. Cítím tenký čůrek stékající z rány. Krvavé prsty strkám do pusy a saju z nich svou krev. Mám žízeň. Potřebuji víc krve. Neustále si sahám rukou na vlasy a olizuju krev z dlaní. Cítím úlevu, dostávám chuť znovu žít.  Přidávám v běhu, větvičky stromů mě šlehají do tváře, ale nevnímám bolest.  Jen kdybych se dostal ven z toho zatraceného lesa. Ven, na světlo, pryč od těch bestií.Jenže ono to nekončí. Bojím se, že tady zahynu. Ještě jsem neprožil tolik věcí, které jsem chtěl. Nemůžu přeci teď umřít, takhle mladý. Prosím, slitování.

Padám na zem. Z úst mi tečou sliny únavy smísené z krví. Pozvednu hlavu a před sebou uvidím světlo. Spása. Srdce mi začne znovu bušit. Vidím světlo. To je moje záchrana,. Nedbám na bolest v pravé noze a kulhám směrem ke světlu. Blíž  a blíž. Rozeznávám obrysy, to je chatrč. A v ní budou lidé. Dají mi napít a najíst. Chce se mi brečet radostí. Už ani za sebou neslyším hlasy , je to divné. Ale to je mi teď jedno. Mám před sebou vidinu bezpečí.

Unaveně sklesnu přede dvěřmi a rukou sahám po petlici. Dveře se otevřou, vplazím se dovnitř. Proud světla. Bolestivě přivírám oči. Pomalu se rozhlížím kolem. Vidím křeslo, ale proč má na opěradle kožené pásky? Vidím stůl a na něm…..nože a skalpely….. vidím zeď a na ní….hlavy mrtvých lidí….. kde to ksakru sem…..?

Náhle se otvírají dveře a v nich stojí tři postavy v černých pláštích. Prostřední promluví tichým hrobovým hlasem: „Ten, kdo si neváží života svého i ostatních, nemá právo nadále žít.“………………………..