Citátový fejeton

Nemám ráda Eskymáky. Tak jako Taťka Šmoula nemá rád Gargamela, já nemám ráda ty věčně zmrzlý lidi, co požírají tuleně a pusinkují se nosy.

Taky nemám ráda lidi, co vám kecají do toho, o čem nemají ani páru. Těch se najde bohužel spousty.

            Člověk má tendenci rozdělovat se do skupin „kecálků“ a soupeřit v mezinárodní soutěži s názvem „Největšížvanilconemáanišajnočemmluví“.

Kupříkladu takoví politici – naše hvězdy „vyvolené“ společnosti. Tuhle jsem sledovala jeden nejmenovaný publicistický pořad, kde mezi sebou soupeřila strana červených třešniček a modrých ptáků. Nu, když zkonstatuji nevábný vzhled našich poslanců a zaměřím se na jejich rádoby inteligentní výroky k aktuální situaci přelité vody…

            Výsledek byl, že jsem odložila mou extra velkou porci zelného salátu a radši jsem ho přenechala hladové srně, která k nám chodí na rande s popelnicí.

Další mikroskupinkou jsou pro mě takoví ti rození diplomaté. Ti si totiž stoupnou  k řečnickému pultu a spustí. Mluví jednu hodinu, mluví druhou hodinu a oběti pospávající opodál v lavicích už ani neví, na jaké že to bylo vlastně téma.

            Mými oblíbenci jsou však kritici. Ti si neberou servítky a jdou rovnou na věc. Žádná pomalá předehra, žádný slitování. Nutno zkonstatovat, že někteří opět nemají ani mlhavou představu, co že to vlastně kritizují nebo ano? Přijde mi k smíchu naše oblíbená činnost stádovství. „Bůh“ Chanel řekne, že se bude nosit leopardí kůže a co udělá první Američan(ten si to totiž může dovolit)? No jasné, jde a koupí si TO, bez ohledu na to, že kvůli němu zemře další kousek fauny. Naštěstí existují takoví samaritáni jako naše Misska známá jako „Kuba v podprsence“, která je rázně proti.

A tak když kritik shlédnul reklamou oblbnutý nekvalitní film a  zalíbila se mu nevkusná hláška  „Stříííííkeeej“, popřípadě „Prázdniny na raftu jsou cool“, bylo mi jasné, že kina budou naplněná k prasknutí.

Po celodlouhém rozpitvávání  jsem tedy došla k tomu, že svět je ztracený, lidé jsou jen naprogramovaní roboti a za deset let nás zabije naše blbost.

 Otázka: „Mami co říkáš tomu tématu na fejeton, hrozný, co?“ a odpovědi: „No, my na letišti Eskymáky neviděli, ale dneska jsme tam měli tři Somálce“ jsem prostě došla k názoru, že svět je hluchý k sobě samým. Každý mluví o něčem, o čem neví ani písmeno, a pak to takhle dopadá!!!