Moc Plánuju

   „Pojďte dát ven férovku! Tři na tři. Prostě si rozbijem hubu!“ Mohlo mu bejt sedmnáct? Spíš míň, když jsem se podíval ke stolu odkud přišel. Pár kluků s holkama na klíně cucalo pivo a kouřily levný cigára. Tenhle kluk měl něco v očích. Silnou agresi a držel mě za rameno. „Pojď ven!“ Měl jsem sto chutí jít a narvat mu ty nůžky do krku, který schovával za zády jeho menší kamarád. Mohly za to moji kluci, mohlo za to že jsem nepil a hlavně, že už se neperu. Přejel jsem si palcem po jizvě na ruce a usmál se.  Obešel jsem ho a dal si sodovku. Bylo půl jedný a bejt jedinej střízlivej na hromadný oslavě kámošových a svých narozenin není zrovna zábavný. Zvlášť když si dokola říkáte jakej jste debil. Vše nej brácho.
   Hodil jsem kámoše na Palmovku a zavolal Ondrovy, kterej slavil taky narozky. Ze Smíchova na Roztyly, z Roztyl na Černej most a teď na Muzeum do CZBeatu. Ondra telefon nebral a ten taxikář, kterej stál dvěstě metrů od Beatu mi cestu k němu neřek. Zapálil jsem si cigáro a přemejšlel jestli nebude lepší jít spát. Skočit si dát narozeninovýho panáka domů na Smíchov a vymazat ji z hlavy. Jenže ti kluci, co šli kolem cestu znali. Nasranej jsem hodil vajgl po taxikářskym autě a pozoroval jestli vyleze. Odrazil se od bočního skla a rozprsknul se v záři rachejtlí. Dojel jsem těch dvěstě metrů a vypnul motor.
   Ve vnitř bylo celkem dost lidí. Eliška mi dala něžnou pusu a já šel za klukama. „Ty vole Mori dorazil!“
   Dal jsem si Fantu a kluci naplnili bong. Nasál jsem bílej kouř a se zavřenýma očima pozoroval strop. Jednou, dvakrát,… Přišel oslavenec a chtěl po mě svůj dárek. Dát rapovou narozeninovou sérku. Ale vim, jak by to nakonec dopadlo. Skončilo by to nadávkama na její jméno. „Za chvilku, kámo, jo? Dám si cigáro a přijdu na podium.“ Kouknul sem, kde mám bundu a čekal až odejde. S kým to šlo, jsem se rozloučil a tiše odešel po schodech k autu. Nasranej, sklamanej, zhulenej, střízlivej a nadrženej jsem projížděl zatáčky sedmdesátkou a průměrná rychlost centrem byla stotřicet. Hurá za svobodou ty debile. Pokutový bločky lítali autem jak peří a já viděl jenom ty zasraný myšlenky. Usnul jsem v uklizenym pokoji, s čistym povlečenim a sám.

   Ráno bylo suchý a v bytě nikdo. Dal jsem si dort, co mi upekla mamka a posledního lahváče. Konečně jsem dodělal tu písničku a na čtvrtou byl v práci. Venku pršelo, tak jsem z rovna s velkym kšeftem nepočítal. Ještě že existujou knížky. Kluci z kapely mi smotaly narozeninový a domluvily jsme se na fotbal na neděli. Přišla tam pravidelná sobotní partička a ožralá Jana vykřikovala, jak je na hovno, že nemůže chodit se svým oblíbenym barmanem. Její poslední kluk jí nechal kvůli jinýmu klukovy. Andrej ji dokola chválil její pěkný prsa až nakonec odešla s tim máničkou ven a hráli si v dešti na milence. Napsal jsem Šárce. Nechtěla. Tak jsem stáhnul Lucku o číslo na tu hezkou kočku od motorek. Nakonec jsme tam zůstali s tátou a s kámošema sami a chlastali malý hruškovice do čtyř do rána. Martin přines z práce misku suši a tak mi ráno žaludek trošku lomcoval mrtvíma rybičkama a vařenou rejží. V pondělí za ní jedu. Mám rád motorky.

   Někdy si připadám jak moudrej mudrc z keltský pohádky. Rozum je můj. Vzpomněl jsem si na všechny ty tyče a nože, co jsem schovával pod bundou. Jdu si zahrát ten fotbal. Doufám, že se stihnu aspoň osprchovat. A když ne. Seru. Moc plánuju…