Jak se pokouším psát ...fejeton

Sedím u počítače a přemýšlím co dnešní den přinese.Otevřeným oknem ke mně ze zahrady doléhá cvrlikání ptáků,kteří jako já, si užívají toho neobyčejně kouzelného podzimu jaký jsem už dlouho nezažila.Taky si někdy říkám,že by to tak mohlo vydržet až do Vánoc ,a pak by se mohlo zase oteplit.Jenže moje dcera má na to úplně jiný názor.Neustále mě bombarduje otázkami jako-Kdy už konečně napadne sníh a kdy už budou konečně Vánoce?A jestli k nám letos přijde Mikuláš?Čerti ne ,ti jsou zlí a mohli by mě odnést v pytli-usoudila.Je jí sedm, a tak pořád na to všechno ještě věří.A proč ne,že jo.Vždyť stačí jen ještě kousek povyrůst a všechna tato kouzla jsou pryč jako mávnutím kouzelného proutku.Ale za okny je pořád ještě ten kouzelný podzim a já přemýšlím jestli se mám pustit do shrabování zbytku listí nebo rytí zahrádky, abych měla nachystáno pár záhonků na jaro a mohla je osázet mými oblíbenými kytkami.A trochou jahod pro děti a taky bylinkami,které jsou nezbytné do krmě pro labužníky.Před chvílí jsem toho malého skřítka odvezla do školy a doufám,že její nadšení učit se, nevyprchá.Je úžasně hrdá na své medvídky za pěkné chování a správně splněné úkoly.Dokonce už paní učitelka začala rozdávat známky a tak je nadšená ze svých prvních tří jedniček.Tak na chvíli nechám ranního rozjímání a pustím se do těch protivných domácích prací,které musím udělat ještě před tím, než se, pravda, dostanu na tu zahrádku.